Pandemie, trvající už druhý rok, ohrožuje nejen fyzické a duševní, ale i společenské a ekonomické zdraví společnosti. Jako každá krize dopadá nejtvrději na sociálně slabé, rodiny s nízkými příjmy a osoby pracující na dohodu nebo živnostenský list. Průzkum Centra pro společenské otázky upozornil na velmi alarmující věci. O tom jsme hovořili s Lucií Trlifajovou, vedoucí výzkumného týmu SPOT.

Proč vzniklo Centrum pro společenské otázky? Reagovali jste na naléhavou potřebu upozornit na neřešené problémy ve společnosti, nebo byl motiv jiný?

SPOT jsme založili přesně před deseti lety, tedy v roce 2011. Naším cílem bylo podpořit výzkum v oblasti společenských věd a k tomu poskytnout poradenskou činnost v sociálních otázkách v kombinaci s tématy městského rozvoje a soužití. V posledních letech se intenzivně věnujeme především tématům trhu práce, nerovností a sociální ochrany. Reagujeme tak na poptávku po výzkumu, v oblastech, kde je potřeba takzvaně vyplnit díru na trhu. Více k aktuálním výstupům lze najít na webu centrumspot.cz.

V poslední době se zabýváte dopady pandemie zejména na nejcitlivější vrstvy ve společnosti. Co vaše průzkumy ukázaly a do jaké míry vás překvapily?

Naše analýzy ukazují na dlouhodobý trend, a to postupné omezování sociální ochrany pro nejvíce zranitelné skupiny. A to paradoxně i v době ekonomického poklesu. Jako příklad můžeme uvést příspěvek na bydlení. Nic na této plíživé regulaci nemění ani valorizace některých dávek navýšením životního minima, neboť částky sociální podpory jsou pořád velmi nízké. Systému totiž stále dominuje logika kontroly před ochranou a podporou nejzranitelnějších skupin.
Vedle toho se v našich analýzách čím dál častěji objevuje nová skupiny zranitelných osob, která ale na podporu od státu většinou nedosáhne. Velmi často není v kontaktu s žádnými sociálními službami, často ani sebe sama nevnímá jako zranitelnou. Jde o lidi, kteří pracují v různých nejistých, prekérních pracích – tedy na dohody, živnostenský list, ale nemají vysoké výdělky, nebo mají naopak vysoké náklady, zejména ve spojitosti s bydlením. Vzhledem k charakteru práce mohou tito pracovníci přijít o živobytí de facto ze dne na den, jak bohužel ukázala koronavirová krize. Podpora, která se pro tuto skupinu narychlo vloni vymýšlela, přišla navíc se zpožděním a v nízké míře. Tato skupina, zdá se, nepropadla na úplné dno chudoby, ale balancuje na její hraně, navíc žije po měsíce v chronické finanční nejistotě. Příklad „neúspěšných“ kompenzací odkryl systémové nedostatky v podobě nízkých mezd, nejistých úvazků, rostoucích cen bydlení a obecně nedostatečné finanční podpory rodin.

Dostávají vaše data odpovědné úřady a další instituce? K čemu slouží, jak se s nimi dál nakládá?

Některé naše analýzy cílí svými výstupy na širokou veřejnost s cílem vnést do veřejné debaty nové perspektivy. Zejména ve vztahu k vnímání práce jako takové, roli sociální ochrany, zkušenostem lidí v nejistém postavení na trhu práce apod. Zjištění některých našich jiných výzkumů přímo směřuje ke sdílení s veřejnými institucemi na úrovni obcí, tak ale i na úrovni konkrétních sekcí rezortu práce a sociálních věcí. Spolupracujeme rovněž s Agenturou pro sociální začleňování. V tomto případě jde v poslední době zejména o výstupy projektu Dobrá práce v obci, kde jsme zkoumali, jak nejlépe nastavit podporu pro dlouhodobě nebo opakovaně nezaměstnané, aby se zlepšilo jejich postavení na trhu práce.

Jak se dělá takový výzkum, co předurčuje zvolenou problematiku, jaká úskalí a benefity přináší?

Nevidím v tom specifika v porovnání s jinými výzkumy. Pracujeme jak s kvantitativními, tak kvalitativními daty. Využíváme výhod, v čem se vzájemně doplňují. Děláme rozhovory v terénu, analyzujeme nastavení politik, zejména sociálních politik, sesbíraná data interpretujeme a porovnáváme s výstupy jiných výzkumů u nás i v zahraničí. Specifické pro nás je snad jen to, že více reflektujeme mocenské nerovnosti dopadající na lidi, s nimiž se v terénu potkáváme. Ale i to by mělo být součást každého výzkumu. Jako náročné vidím, jak silně je tato problematika ovlivněna předsudky, především vůči menšinám a sociálně slabým lidem. Tato apriorní skepse vůči potřebě sociální ochrany nebo důstojného příjmu limituje možnost vůbec se bavit o příčinách a případných řešeních systémových problémů.

Ovlivnila vás práce v Centru pro společenské otázky? A proč jste si vybrala právě ji?

Pohybuji se na hraně mezi akademickým a aplikovaným výzkumem řadu let. Práce ve SPOTu mě ale určitě poznamenala v tom smyslu, že více než kdy dříve přemýšlím o možnostech zapojení širších skupin osob do výzkumu, tak, aby se i ony mohly podílet na formulaci svých zkušeností a potřeb.

ptal se Pavel Kačer