Karolína PechováPro toho, kdo tenkrát, kdysi, před několika desetiletími chodil na nákupy, není třeba síťovku představovat. Taška do kapsy, pro níž nebyl žádný nákup dost těžký a objemný. Na tři desetiletí ji pak nahradily igelitky, ale dnes je tu zase, v novější a překvapivě atraktivní podobě. Za sympatickým počinem stojí Karolína Pechová, majitelka značky Česká síťovka. Dostala slovo.

Jak se mladá filozofka dostala k nákupním taškám? Souvisí tyto ryze užitkové předměty s naší kulturou života?

Slovo nákupní taška není samo o sobě nikterak zajímavé. Ale když vezmete fakt, že jde o český vynález, který má stoletou tradici? Dále je to produkt, který v rámci udržitelnosti a vztahu k životnímu prostředí sehrává velmi podstatnou roli, protože máte tašku na opakovatelné použití, která vám vydrží léta, a eliminujete používání plastů, produkt dostává tímto širší rozměr. Navíc se také snažím síťové tašce vtisknout symbolický význam. Tím, že ji používám, vyjadřuji, že nosím něco, čím podporuji českou výrobu, českou myšlenku a také že nesouhlasím s jednorázovými obaly.
Navrhuji širší škálu sítových tašek od klasických po ty, které slouží více jako módní doplněk, takže se zaměřuji i na estetickou stránku.
Na značku Česká síťovka bude navazovat dceřiná značka, kde bude rovněž síť sehrávat dominantní roli. Půjde o kolaboraci s mladými návrháři a budeme spojovat síť nebo síťovku s jejich produkty. Výsledkem budou kabelky, tašky, ale třeba i oblečení. Navíc síťová taška dle mého názoru patří ke hmotnému kulturnímu dědictví, tudíž bychom na ni neměli zapomínat.

Co vás přivedlo přejít od zajímavého nápadu k realizaci?

Jsem dost kreativní člověk a ráda tvořím, navíc mám v sobě také jednu vlastnost: dokážu spoustu věcí přetvořit v možný podnikatelský záměr.

Čím musí projít nezkušený člověk, který má originální produkt, nemá výrobce, proto chce sám podnikat?

Člověk se neustále učí novým věcem. Začala jsem jako nadšenec, co chce vrátit na trh síťovou tašku, a procházela jsem fázemi: studium materiálu a jejich vlastností, možné způsoby výroby. Spolupráce se sociálními podniky, protože naše výroba probíhá v chráněných dílnách. Logistika a skladování, procesy zadávání výroby.
Nabízíme síťovku také jako reklamní předmět, takže vše děláme na míru, tudíž je okolo toho spousta práce. Dále obchod, strategie, ekonomické a účetní záležitosti, aby vám firma jednou opravdu začala vydělávat.
Marketing je další oblast, ve které se nyní vzdělávám. V neposledním je zde operativa, což jsou takové ty provozní věci, které jsou pod hladinou a navenek nejsou vidět, ty mi zabírají mnoho času. Naštěstí se pomalu rozrůstáme, takže se postupně dostávám k věcem, které mne nejvíce těší, a tím je vývoj a design samotných produktů, obchod a marketing.

Překvapil vás zájem o síťovky, které můžeme považovat za relikt socializmu, všemož­ného shánění místo nakupování s bohatým výběrem zboží?

Zprvu na síťovku reagovala pozitivně spíše generace našich babiček. Setkávám se samozřejmě i s negativním ohlasem, že je to ta šílená taška, ze které kapalo mlíko ze sáčku. Produkty dělám tak, aby byly síťovky hezké a nepůsobily pouze jako retro. Ten, kdo k nim má negativní vztah a vzpomínky, toho stejně přemlouvat nebudu, a hlavně to není ani cílem. Co mne ale těší, že se dostává do obliby u mladší generace, která jí vnímá jako něco, co je trochu výstřední a zároveň trendy.

V čem se liší silonová síťovka včerejška od dnešního produktu pro zhýčkaného zákazníka?

Snažím se používat více přírodní materiály, jako jsou organická bavlna, bambus, bavlna s příměsí elastického vlákna. Dále máme síťové kabelky, které jsou pletené na rámu nebo klasickým drháním, navíc mají vnitřní kapsu, takže to už je opravdu taková „designovka“.

Nelitujete, že jste se vydala nejistou cestou, šla s kůží na trh a riskovala „sociální jistoty“ zaměstnance?

Jedna věc je práce, která je vidět, neboli to, co má člověk odpracované. Druhá je mít vize a přemýšlet nad strategiemi a produkty, a kde byste všude například chtěli být. Kreativní podnikání není pro typy lidí, kteří mají rádi svůj teplý flek. Je pro ty, co na sobě neustále chtějí pracovat a dokázat něco svým úsilím. Musí pracovat dlouho a dlouho opravdu zadarmo, protože zpětná investice do firmy je nejméně na pět let. A my to máme ještě složitější tím, že jsme výrobci. Za spoustu práce a úsilí nikdy nedostanete zaplaceno, buď se to povede, nebo ne. A když ne, nesmí vás to položit.

za rozhovor poděkoval Pavel Kačer