Říká se učení – mučení. Škola však může být místem, kam děti chodí rády. Záleží na okolnostech, na kantorech, jejich přístupu k žákům a výuce, a také na vhodných pomůckách. O tom všem jsem hovořil s Mgr. Janou Žouželkovou, majitelkou společnosti NovaDida, s.r.o.

Už učitel národů Komenský chtěl mít „školu hrou“. Vy jste si dali do svého motta Tvoříme pro radost z učení, což mi přijde velmi podobné. Co vás přivedlo jako pedagoga k zamyšlení, že výuku a výchovu těch nejmenších je třeba zlepšit?

Podívejte se na malé děti, jak šťastně výskají, tleskají ručkama, když mají z něčeho radost. Postaví pár kostek na sebe, namalují obrázek, najdou dvě stejné kartičky v pexesu. A to nadšení při hře, taková spontánnost! A co to udělá s dospělými, když jsou při hře a radosti svých dětí přítomni? Naprosto nevědomě se začnou usmívat, rozzáří se jim oči a jsou šťastní, protože jejich děti jsou šťastné. To je obrovský rozdíl proti tomu, když dítěti dáte do ruky tablet a pošlete si ho vedle do místnosti hrát. Ano, ono si hraje a je potichu, ale vy s ním neprožijete tu sdílenou radost. Dítě je samo a vy jste taky sami. Proto zůstáváme navzdory trendům u pomůcek, u kterých musíte zapojit nejen zrak a sluch, ale i hmat. Hlavně však spoluúčast a komunikaci.

Nápad vytvořit didaktickou pomůcku pro školy přišel spontánně v roce 1996. Tehdy si moje kamarádka, učitelka v první třídě, postěžovala, že nemá pro výuku s dětmi žádné obrázky a všechno si musí kreslit sama na koleně. Ani jednu z nás tehdy nenapadlo, že za pár měsíců bude na světě naše první autorská didaktická pomůcka pro školy a školky. Jmenovala se DIDA I. Pro mě byla pomůcka pro výuku prvouky trochu paradoxem, jsem totiž vystudovaná učitelka matematiky a fyziky.

Jak tedy pomáhají vaše didaktické pomůcky?

Jeden obraz vydá za tisíce slov. Kdyby to tak nefungovalo, neměla by úspěch obrazová média. Didaktické pomůcky jsou důležité zejména kvůli názornosti při výuce. Poprvé jsem si to ještě jako učitelka matematiky na své první praxi ve škole vyzkoušela při výkladu funkce s absolutní hodnotou. To je pro děti trochu náročné. Vyrobila jsem si názornou pomůcku doma z papíru z průhledné fólie a sama jsem byla překvapená, jak to najednou žákům bylo jasné. Cokoli názorně ukážete a srozumitelně vysvětlíte, ještě třeba se zajímavým příběhem, zůstane ukotveno hluboko v paměti. Myslím si, že všichni dospělí mají na některé učitele vzpomínky, protože jednoduše výborně učili, a já bych si přála, aby si stejně tak za čas vzpomněly současné děti na ty krásné obrázky, které používaly při výuce.

Spoléháte na spolupráci s pedagogy a rodiči. Proč na to kladete takový důraz?

Všechny pomůcky, na kterých jsem se za posledních dvacet let podílela, vznikaly ve spolupráci s učiteli z praxe. Máme takové zlaté jádro tvůrčího týmu, které zůstává stabilní. Jsou to paní učitelky milující svou práci s dětmi. Osobně jsem přesvědčená, že schopnost učit je dar, s nímž se narodíte. Kdybychom dělali pomůcky od stolu, tak mi věřte, že to učitelé poznají na první pohled. Oni si totiž musí každý den stoupnout před třídu. Oni s pomůckami pracují, oni se musí vypořádat s reakcemi dětí. Osobně mě těší, že tuto spolupráci na tvorbě pomůcek s učiteli sami kladně hodnotí. Kdyby ne, tak by didaktické pomůcky NovaDida nekupovali. Dalším katalyzátorem jsou rodiče. Dětem doma pomáhají s přípravou do školy a nejvíc se rozčilují, proč to jejich dítě nechápe. Oni nám pomáhají upravit pomůcky tak, aby byly co nejvíce srozumitelné a přínosné.

Můžete zhodnotit přínos didaktických pomůcek pro rozvoj mladé osobnosti?

Je otázka, s jakými didaktickými pomůckami pracujete. Když u nás něco nového vzniká, stanovíme si nejprve výukový obsah. Děti se ve školách učí jednu abecedu, jednu násobilku, jedna vyjmenovaná slova. Obsah je tedy jasně vymezený. Pak rozhodujeme o formě: Jak pomůcku zpracujeme, jakou zvolíme grafiku, jaký materiál, zda použijeme kresby, nebo fotografie. Posledních pět let spolupracuji s akademickou malířkou Zdeňkou Krejčovou, protože jsme se zaměřili na děti v předškolním a mladším školním věku. Ona krásně kreslí! My našimi pomůckami jenom neučíme, v dětech vyvoláváme příjemné emoce. Nadšení, smysl pro krásno, estetiku, úctu k ruční práci, radost... Z původního plastu jsme opět přešli k papíru. Proč? Protože neustálé zvyšování odolnosti materiálu, aby je děti při používání nezničily, snižuje jejich citlivost. Chceme vybudovat u dětí vztah a úctu k věcem. Kniha je z papíru. Copak z ní budeme trhat stránky nebo je mačkat jen proto, že to u papíru lze?

V našich pomůckách se zaměřujeme zejména na komunikaci tváří v tvář. Chceme mluvit spolu, umět projevit a formulovat vlastní názor, ne jen vybrat ze tří nabídnutých možností. Argumentovat oponentovi, vytříbit svůj postoj, přijímat názory jiných a zamyslet se nad nimi. Rozumět psanému slovu a číst s porozuměním. Pro malé děti jsme před nedávnem vydali didaktickou knihu Pohádka za pohádkou, v níž jsou převyprávěné klasické české pohádky v současném jazyce a kromě krásných ilustrací a poutavých textů v ní najdou rodiče i otázky, které jim umožní nad pohádkou rozvést s dětmi diskuzi o životních hodnotách.

Čím jsou originální a prospěšné vaše balíčky pro prvňáčky?

Balíčky pro prvňáčky jsou sety školních a výtvarných potřeb. Vznikly tak nějak mimochodem. Obsah balíčků vytvořily moje kolegyně z tvůrčího týmu. Některé jsou učitelky v první třídě, takže doporučily nejvhodnější a vyzkoušené potřeby. Pak už jen stačilo oslovit našeho největšího českého výrobce školních a výtvarných potřeb a balíčky byly na světě. Pro změnu, oproti jiným dodavatelům, jsem si vymyslela speciální krabici s obsahem toho nejlepšího, co trh může pro prvňáčky nabídnout. Požádala jsem Zdeňku Krejčovou o pár dětských ilustrací a vytvořili jsme veselé a zároveň luxusní Krabice pro prvňáčka plné krásných psacích potřeb. Krabice se stává ozdobou dětského pokojíčku, do níž si mohou děti schovávat svoje poklady. Představte si, jak ji položíte před svého prvňáčka. Odstraní, no, spíš orve, ochrannou fólii, odklopí víko s „tajným“ uzavíráním, když ho objeví, a začne vytahovat všechny ty věci. Zažila jsem to nedávno s dcerou mé kamarádky. Měla jsem si její zářící obličejík natočit. Navíc jako rodič máte jistotu, že dětem pořídíte osvědčené, praxí prověřené potřeby a že jsou všechny připravené pěkně pohromadě, nemusíte obíhat papírnictví a shánět tu kelímek a tam tužky správné tvrdosti.

Co vám dělá největší radost při práci?

Já jsem byla vždycky nadšená. Na svém kontě mám přes padesát titulů didaktických pomůcek, na kterých jsem se podílela, a mohu hrdě říct, že jsem na ně pyšná. Postupně jsem se učila nové věci. Dokonce jsem ve třiceti šla studovat ještě polygrafii na Chemicko-technologickou fakultu v Pardubicích. Polygrafie mě uchvátila a chvíli jsem nevěděla, čemu se dříve věnovat. Nakonec jsem spojila vše dohromady. Víte, jak je to úžasné, když se ráno probudíte a v hlavě vám běhá myšlenka? „Barvy, barvy, barvy.“ Pak si sednete na terasu s kafem v ruce, rozhlédnete se kolem sebe, díváte se na květiny okolo a bleskne vám hlavou: „No, jasně, přece ty barvy!“ Takto vznikla krásná didaktická pomůcka Barvy kolem nás a pak její pokračování Barvy kolem nás 2.

Nejprve dostanu nápad, pak složím tvůrčí tým. Vymyslíme obsah, sednu s výtvarnicí a vytvoříme grafiku, vyberu materiál, využiju každý centimetr prostoru. Zkontroluji výrobu v tiskárně, výrobu v kartonážce... Od A až do Z. Prošla jsem celým procesem tvorby pomůcek, včetně výrobních procesů, jak se říká, od píky. Fyzicky tu práci samozřejmě nedělám, ale rozumím jí, mám ji pod kontrolou a mohu ji velice efektivně využívat.

Radost je, když vám děti ve škole ukážou vaši pomůcku a řeknou, že ta je jejich nejoblíbenější. Při každé návštěvě mi ukazují tu poslední pomůcku, která jim přišla do cesty. Děti jsou totiž nadšené ze všech. A z toho mám tu největší radost. Protože u nás totiž tvoříme pro radost z učení!

hodně radosti s didaktickými pomůckami popřál Pavel Kačer

www.novadida.cz