Měla jsem připravenou asi tak padesátku otázek, které jsem svému hostu chtěla položit. Příliš uctivé k jeho času by to však nebylo stejně tak jako k vašemu. Některé jsem si schovala na jindy a tu poslední jsem nakonec vynechala. Teď toho lituji. Chtěla jsem se zeptat, jestli si vzpomíná na své první rande a co ho na slečně tenkrát nejvíc okouzlilo. Samozřejmě jsem byla zvědavá, nic víc. Určitě by si ta školní léta vybavil a vy byste měli malou sondu do jeho názoru na ženy ucelenější, okořeněnou milou tečkou, troškou nostalgie a mladistvé upřímnosti.

Probírali jsme nejen to, co bylo na papíru a v počítači, ptala jsem se i na to, k čemu nepatřila žádná odpověď, a naopak muž naproti mně odpovídal také na to, nač jsem se vlastně neptala. A tak jsme si notovali, až jsem si k jeho poslední odpovědi opomněla zapsat otázku. Trochu průšvih - že bych si nepamatovala, nač jsem se ptala? To nemohu přiznat. Odpověď zněla: Dávám. Přemýšlím, ukrutně se mučím. Co jsem to chtěla, sakra, vědět? Aha, počkejte, už to mám! Nečtěte ale od zadu, ale pěkně popořádku.

Mým hostem je muž, kterého jsem v září 2013 uvedla na titulní straně Prosperity, tehdy jsme hovořili o všem možném, ale ne o ženách. Určitě si na to pamatujete. Mgr. Ladislav Dráb je majitel značky CE Group, jež zastřešuje seskupení čtyř obchodních firem na poli plynárenství a energetiky. Nejstarší z nich je firma Česká energie, a.s. Ladislav Dráb však rozvíjí aktivity nejen v Čechách, ale v několika dalších zemích i světadílech, takže má velkou možnost srovnávat, hodnotit a tříbit názory. Jaké jsou pod něj tedy ženy z businessu?

Pohybujete se spíše v ryze mužských oborech - přesto i zde působí ženy. Alespoň v České republice. Jak se vám s nimi jedná? Jsou neúprosné, tvrdé, nebo spíš šarmantní diplomatky?

Myslím, že je to velmi jednoduché. Nemám problém s ženami na těchto pozicích vyjít. Jen jak to sdělit jednoduše - přesvědčil jsem se, že mají daleko větší cit při komunikaci než my, muži, a to je jejich úžasný benefit. A také bych řekl, že jsou často zbytečně podceňovány. Je to škoda. Já si jich vážím a když jsem s nimi v kontaktu, dokáži se s nimi věcně domluvit, a ještě je to pro mne příjemně strávený čas.

A liší se nějak od těch, které jsou v businessu na jiném kontinentu?

Ne, proč by měly? Vůbec ne. Tady i tam jsou ženy úspěšné i neúspěšné, je to také o respektu, a ten si ženy v podnikatelském prostředí dokáží získat v cizině i u nás. Uvědomte si také, že svět je takřka bez hranic a že se všichni učíme navzájem, všichni spolu komunikujeme, přebíráme metody, které se osvědčily, takže v určitém slova smyslu regionální odlišnosti mizí v čase.

Nedávno jsem slyšela, že české podnikatelky a manažerky patří k nejlepším na světě. Přidal byste se k takovému tvrzení?

To tedy netuším, zaskočila jste mne. A lhal bych, kdybych řekl, že ano, nechci křivdit nebo ubírat na hodnocení nikomu. Pokud to někdo tvrdí, je to patrně příliš silný názor, byl bych v tomto ohledu opatrnější. Pokud argumentuji, musím to umět obhájit. Tím se samozřejmě nevyhýbám komplimentu českým ženám, ať již vlastní firmy nebo jsou v jejich managementu. Vážím si každé, u nás i v cizině, která něco umí.

Naše podnikání je však hodně upracované, plné starostí, nedostatku času, nadměrného stresu. Ženy tomu naprosto podlehly. Muži jim to vytýkají. Co s tím?

Jak na to, no, to bude ještě chvíli trvat. Protože to není napětí v podnikání, ale ve společnosti. Z toho pramení spousty faktorů, které řadu lidí válcují a oni tomu podléhají. Kdyby se lidi nenechali plašit politikou, hodně starostí by jim odpadlo. Když to vztáhnu k něžné polovině lidstva, tak zcela jistě bychom se mohli těšit z ženské vlídnosti vícekrát za den, z větší pohody ve firmě i doma a patrně i jinak děleného času. Ani ženy by se nezabývaly podružnostmi, nemusely by, zbylo by více prostoru na radost ze života. Což je podle mne hodně podstatné. Ani ženy by neplýtvaly energií a s chutí sobě vlastní by ji mohly věnovat třeba svému podnikání, zálibám nebo společnému štěstí rodiny.

Jak byste si představoval ženu podnikatelku příštího století? Nebo tisíciletí?

Přemýšlím, jak na tuhle záludnost odpovědět. I když se to bude vzhledem k předchozímu názoru zdát divné, a zdánlivě si budu protiřečit, přál bych si, aby ženy zůstaly takové, jaké jsou dnes. Nic víc. Aby byly z masa a kostí, aby k nim patřily krásné emoce, aby se rády pěkně oblékaly, aby měly čas a chuť se seberealizovat, aby se těšily ze zdraví svých dětí. Aby byly plné vášní i protikladů, a aby pořádvymýšlely to, co nás, muže, rozčiluje. Aby svět dospěl do tisícíletí žen-robotů, probůh, jenom to ne. Dokonalá žena by postrádala sama sebe.

Moje obvyklá otázka - co na něžném pohlaví oceňujete, čeho si vážíte?

Toho, že se nepřestávají usmívat, že úsměv a laskavost mají v sobě i v okamžiku, kdy samy prožívají třeba velkou bolest. Ten, kdo někdy podnikal, ví, co to stojí úsilí posílat úsměv druhým.

Definoval byste obor budoucnosti v podnikání žen?

Myslím, že k takové diverzifikaci svět nedospěje. Že by se sám o sobě vyselektoval nějaký ryze ženský obor? Je dobře, že máme ženy všude - až už v energetice nebo ve firmách strojírenských stejně tak jako ve školství nebo ve velkoobchodě či bankovnictví. Určitě nejsem první ani poslední, který potvrdí, že mix žena a muž vytváří nejlepší týmy a životu firem dává ten správný rozměr. Je dávno vypozorované, jak vypadá obchodní jednání, když jde o diskuzi pouze mezi muži a jak se jedná, pokud je přítomna alespoň jedna žena. Její účast kultivuje vzájemný vztah, atmosféru, komunikace je korektnější, objektivnější. Snáze se dojde k cíli.

Měl jste v nějaké ženě vzor? Třeba právě ten podnikatelský?

Neměl. Odpověď je strohá, ale pravdivá. V době mých studií se nám dávaly za vzor spisovatelky, o kterých jsme se pak pokoutně dovídali, že to byly také ženy jako každá jiná, že to nebyly světice, ostatně proč by také měly. Takže vzory - i kdyby ze vzdoru tak ne. Navíc já obdivuji mnoho osobností, s mnoha se přátelím, ale vždy jsem si šel vlastní cestou, přál jsem si dělat věci po svém. Vzhlížet ke vzorům by byla asi brzda.

O ženách se také tvrdí, že mají větší kreativitu než muži, vyšší empatii, disciplínu. Myslíte si to také?

To určitě, kreativita je naopak na ženách cosi, čím mohou nesmírně zaujmout. Pokud ji dokáží ještě vhodně využívat a pracovat s ní, pak není co řešit. Kdybyste vedle sebe postavila 10 žen, tak 6 jich bude báječně kreativních, a když 10 mužů, za kreativce označíte tak tři čtyři. V businessu je kreativita významnou přidanou hodnotou a na trhu stále více žádanou.

Přijímal jste vy osobně do některé z vašich firem ženy do týmu?

Osobně ne, díval jsem se na to, co napověděla výběrová řízení. Poslední takříkajíc selekce ale byla vždy na našem managementu. A abych některou kolegyni přivedl za ruku, tak to zatím ne. Ale z uchazeček o určité místo jsem si pak již dokázal vybrat.

Osobnosti a jejich image jsou křehkým prvkem podnikání, a je mnoho věcí, které je dokáží zranit. I tvrdé businessmanky uroní slzu. Muži se plačících žen bojí, co vy? Děsí vás ženský pláč nebo spíše vzbuzuje snahu pomoci?

Neděsí. Pláč je přirozený, patří k životu. Nemyslete si, i muži roní slzy, jen to šikovněji skrývají, než ženy. Ženám bych slzy neměl ani za zlé. Samozřejmě ovládat se je potřeba, určité normy společenského chování a jednání by se měly respektovat, nejsem výstřední ani naivní, ale i ta slza může být někdy signálem a ledascos napovědět.

A ještě něco - i úspěšný chlap má umět brečet.

Nezdá se vám, že je ženská energie postrachem pánů tvorstva v podnikání i v osobním životě? Někdy mám pocit, že je to nepsaný zákon, který dělá ženy nešťastnými.

Energických žen se nebojím, není proč. Bojí se ti, kteří nemají dost vlastní energie. Bojí se slaboši, ti, kteří nejsou ambiciózní, ti, co nemají zdravé sebevědomí. Muž, který ví, kým je, umí ženu pochopit, a má smysl pro to, aby jí dopřál prostor k seberealizaci. A dokáže ji podpořit, povzbudit, drží jí palce.

Dáváte ženám rád dárky?

Dávám.

 

ptala se Eva Brixi