Jasně červený plod. Symbol léta, který voní. Málokteré ovoce dokáže být symbolem s tolika rovinami významu, jako je jahoda. Přiložená k ženským rtům je svůdná a vyzývavá, v dětských rukou může být nástrojem barevného atentátu nejen na jejich oděv, ale celý interiér domova. Na stole v kanceláři je to zdravá osvěžující svačinka, která říká, že být fit vám není lhostejné. V zahradě je to doslova slaďoučký výsledek vlastní práce. Na nadýchané Pavlově nebo ve věnečku z odpalovaného těsta je jahoda právě tím, co nás zve k nakousnutí za vitrínouhříšně se vystavujících zákusků. Jahoda si zahrála v bezpočtu reklam. Vzpomeňte třeba reklamní katovnou kladně hodnoceným shotem na oblíbený domácí nanuk, na Mrože. Když ale ona jahoda doputuje k vašim ústům, měli byste si všímat všech smyslových požitků, které vám nabízí. Tvar, lesk na povrchu, hladkost i drsnost pod prsty, vůně, chuť, požitek. A právě po zevrubném smyslovém zkoumání zjistíte, že je velký rozdíl mezi zdánlivě podobnými plody. Jahody ze zahraničí jsou mnohdy jahodami určenými ke zpracování a nikoli přímé konzumaci. Co vše s nimi musí udělat při pěstování, přípravě, přepravě, aby se pěkné, nepomačkané a červené dostali k zákazníkovi, to je věda. Přesto bývám z chutě dovezených plodů zklamaná. Jsem zvyklá na jahodu ze zahrádky. Buketní, delikátní, dezertní. Na takovou, která voní jako dětství, je rudá, pevná, na jazyku sladká a pikantní. Právě proto, když už je na zahrádce úroda sklizená, ráda jezdím na samosběr k domácím producentům. Třeba do Vraňan nebo do Sedlčánek. Zvlášť ve Vraňanech si toto ovoce vlastně můžu dopřát až do listopadu. A to je jedinečné. Aby ne. Manželé Hančovi jahodám věnují v podstatě celý život. A je to znát nejen na pohled, ale také podle vůně a chuti, i když oficiálně sezona tohoto drobného ovoce už na zahrádkách skončila. Kouzlo tkví v pečlivě vybraných odrůdách a souladu s přírodou.

Kateřina Šimková