Eva Brixi

Když podzim píše
Svoje řádky
A doma dbáme na pořádky
Je nebe lehce růžové
Jak naše touhy bláhové
Okvětní lístky tramvají
Mezi kabáty se míhají
A mlhy v městě padají
Cik cak mezi kavárenské chvilky
Počasí láme touhy nepoznané
Ví kdo
Co se mi honí v hlavě
A což teprve v srdci
Věčné mámení
A kontinenty nepoznané
Plískanice magické
To není až tak tragické
Statné duby ztrácí listí
Nad vodou už drží zemi v hrsti
My pláčeme deštěm
Zatím nezrozeni
Obálka bílá ztracená na chodníku
Věští rozuzlení
Otvírám ti ústa
Plná výmluv
Ulice zšedlá ale není pustá
Dálkové ovlávání nebes
Už sype vanilku a skořici
A my dva milenci
Tvoříme zas ideální dvojici