Eva Brixi

Když padají vanilkové rohlíčky z nebe
A božský cukrář rozhazuje sladké mámení
Chci líbat jenom tebe
A potom mlsat cukroví
Vánoční pohádky vyprávět
A mít už jenom oříškový svět

Když zaharaší říjen suchým listím
A z ořešáků k zemi
Snáší vítr chytré plody ve skořápkách
Cestuji už jenom podél břehu v starých bárkách
Dnešek jako smyslů zbavený
Hledá kouzla pospolitá
V kuchařských knihách moje srdce čítá
Recepisy po babičce zrají
Alchymie cukrářek renesanci prožívají
Vlašské ořechy svou kresbou
Ukazují směr
A mapy světa míří na sever
Zima má již slzy na krajíčku
Sype cukr pro štěstí a na chviličku
Domácí perník prostírá teplo hřejivé
Já myslím na chutě plné koření a škádlivé
Sbírám ořechy v údivu a nemám dost
V kapse mi chrastí loučení podzimu pro radost
Dostala jsem víc
Než jsem chtěla
Přiblížila se i naše těla

Louskám si ty ideály
Kypré dokulata tvary
Rozum zůstal stát
A já nevím
Co dalšího pánubohu věnovat

Staré větve ještě starších stromů
Vábí lidi pod střechy a domů
Ujídám těsto z válečků
Z nichž tvaruje se duše vanilkových rohlíčků
Za dveřmi cítím Štědrý den
Který je dárky milostnými dopředu již vykoupen