Hodit starosti za hlavu a užít si aspoň tři dny volna! V létě a u vody! Ne každý si to může dovolit, povinnosti nás, kteří si špatně organizujeme čas, se často prolínají osobním životem a ani sebelepší předsevzetí občas nedovolí, aby se podařilo „vypnout“. S chutí jsem letos toto takřka nepsané pravidlo hry porušila. A odjela na prodloužený víkend se dvěma kolegy do hotelu Port na břeh Máchova jezera. Potvrdila jsem si tu, že podnikání může mít nekonečně podob. Mnohé je o tom, jak ostatním poskytnout užitek. To v hotelu Port zase ale o tom, jak udělat radost. Řekněte sami – kdo vám chce bez výmluv naordinovat pohodu a přát si, aby vám bylo jen a jen dobře? V cestovním ruchu společnosti Regata Čechy, a.s., jíž hotel Port patří, to funguje.

Půlka července byla dalším důkazem toho, že si hotel své renomé s noblesou obhájil a přidal nám k původním referencím i mnohé emoce. Přemýšlíme, kdy si tam báječný prodloužený víkend zopakovat. Pravda, odjížděli jsme sem rovnou s redakčními povinnostmi v zádech i nevyřízenými e-maily, a ještě cestou jsme probírali, co všechno bychom do okamžiku, než se na dvě noci nastěhujeme, měli zvládnout, ale... S příchodem do recepce jsme se velkolepých plánů uskutečnit zásadní poradu nad aktivitami ve druhé polovině roku s lehkostí v duši vzdali. Utvrdili jsme se v tom, že prožijeme kratičkou dovolenou a že i ta má v životě manažersko-lidském svůj význam. Hotel nám nabídnul své diskrétní, přívětivé prostředí, a nám nezbývalo než zavřít počítač a mobil využít jen ke sledování předpovědi počasí.

Už první přivítání se odehrálo s veškerou pozorností, neposuzováno však s ohledem na láhev šampusu v ledu na pokojích, na niž člověk z metropole není až tak zvyklý. Zaměstnanci hotelu prostě nebyli naštvaní. Na to, že jsme přijeli, vyptávali se, potřebovali se zorientovat. Hotel i přesto, že byl plný, nabídnul péči takřka rodinného typu. Nikoli hotelový průmysl, který vás semele daty a přísnou organizací, bez níž se neobejde.

Dostali jsme určitě víc než standard čtyřhvězdy, obohacený jemnými detaily, stačilo pozorovat, stačilo si všímat.

Třeba čistota. Chápu, patří k jisté kultuře i kulturnosti, ale v Portu je to jiné. Není to jen čisto, ale jde o vlastnost věcí i prostředí, o cosi, co potřebujete, na čem vám záleží, oč není nutné si říkat. Jakási prapodstata úsilí, které do zájmu o hosta musí vložit nejen majitelé, ale i všichni manažeři, pokojské, kuchaři, pracovníci fitka. Lahodilo nám to, byli jsme v bezpečí.
Shodli jsme se na tom, že procesy vedoucí ke spokojenosti příchozího, mají v hotelu do nejmenších podrobností vyladěné. Na nic se nemusíte složitě soustředit, tento hotel vás navede sám na to, čeho využít, co si půjčit, kam vstoupit, kudy jít. Prostor je intuitivně propojen jakýmsi vyšším principem, takže jste stále všude, buď v centru dění, nebo o samotě, jak vám to právě vyhovuje. Obsluha stále na dosah, stejně tak kavárna, pokoje, koupání. K dispozici je nejen vlastní pláž, ale i venkovní a vnitřní bazén, takže když zajde sluníčko a venku to ztratí glanc, uděláte pár kroků a jste uvnitř třeba ve vířivce a můžete pokračovat v řáděníči relaxaci inkognito.

Zvláštní kapitolku, na niž vzpomínáme s poklonou, je jídelníček. Snídaně v Portu si lze vychutnat třeba na hotelové terase, kde pozorujete čeřící se vodu jezera, vnímáte hebký vánek a první sluneční paprsky. Sami sobě servírujete dobrou náladu. A k tomu třeba zapečené palačinky s tvarohem a s výtečným nepřeslazeným borůvkovým džemem, nebo stačí jen čerstvé pečivo s máslem a pozdní káva. Jáhlová kaše se stává hitem zdravých snídaní, a ta zdejší uprostřed s kalužinkou rozehřátého másla chutná jako z pohádky. Upíjíte po kapkách začátek dne a je vám prima. V menu je zakomponován dostatek času na sebe sama, žádný spěch.

Netušili jsme, jaká specialita nás čekala hned v pátek. Večeře se podávala na lodi Máj. Ta vyplouvala od Portu nadvakrát, aby se nasytili ti více hladoví nebo večeři stihli i opozdilci. Počasí podvečerní plavbě přálo. Obkroužili jsme Máchovo jezero, poslechli si místní kapelu a kochali se krajinou, která nám otvírala Máchův kraj plnými doušky. Karel Hynek se na nás díval shora a byl určitě moc rád, že se povedly řízky stejně tak jako rajčata zapečená se sýrem.

Z Portu jsme odcházeli a do Portu jsme se vraceli. Z pláže Klůček, kterou Regata Čechy také spravuje jako jednu ze dvou prostřednictvím dceřinky Regata Máchovo jezero, a.s., jsme do Prahy mířili v neděli až večer. Nechtělo se nám. Ještě v pondělí jsme byli myšlenkami v Doksech ve Valdštějnské 530 přesto, že jsme se snažili intenzivně dohnat to, co jsme původně chtěli probrat na písku s nohama ve vodě. Nedivím se, že tu mají stále obsazeno. Osobitý duch pohostinnosti a špičkových služeb uchovává vzpomínky dlouho v srdci.

Eva Brixi