Bývaly doby, kdy člověka potěšilo, že mu vyvezli popelnici, neb touto operací si nebyl nikdo jist. Popeláři vládli městům podobně jako psi vesnicím. Čas a nároky obyvatel však pokročily. Dnes se radujeme jen z velkých, životně důležitých věcí. Třeba když se potomek dostane na vysněnou fakultu lékařskou či multimediální komunikace a roste z něj věhlasná osobnost. I já jsem ráda v minulosti provokovala svými úspěchy, schopnostmi i vnadami. Ale jak tak moudřím, říkám si, že nejdůležitější je zachovat si zdravý rozum. A co víc, poslechnout ho společně s intuicí. Nehrnout se do všeho, co svody hříšné nabízejí.

Neumíte si představit, jak mne potěší, když na los vyhraju desetikačku. Je to taková milá pozornost osudu, která pohladí. Nebo když mi neujede autobus před nosem a já se výjimečně včas dostavím na schůzku, kterou jsme s kolegou měsíc dopředu plánovali. To vám mám potom celý den zarámovaný obličej v úsměvu. Nebo když mi pokladní u kasy naúčtuje jen to, co jsem si skutečně naskládala do nákupního vozíku. Ano, lidičky, dnes mě neošidili, to je přece paráda!

Moje tvář se rozzáří, když na e-shopu mají přesně to tričko, které nutně za pět dní potřebuju, a co víc, když si koupím tři, mám je levnější. Ano, jsou privilegované drobnosti, které mne povzbuzují k radosti. Třeba včera, když odpoledne přestalo pršet a já mohla pověsit ven prádlo. Pěkně na sluníčko, kdy lehký větřík zvěstoval, že všechny ty ručníky, utěrky, ubrusy budou vonět jarem a kytkami. Když už jsme u těch kytiček, není báječnějšího okamžiku, než si utrhnout pár trav a vykvetlých plevelů a šup s nimi do vázy, staré sklenice nebo otlučeného hrnku. Není lepšího potěšení, než si svět barev a vůní přeskládat podle vlastní představy a vyzdobit si pracovní stůl u počítače jen a jen pro sebe. Všední, přesto v běhu života povznášející.
Nejsem malicherná, ale přiznám se, že i mně přidá na náladě, když zjistím, že podle posledního vyúčtování nebudu muset doplácet za
spotřebu plynu. To se hned lépe vybírá letenka na dovču...

Inu, vnitřní člověčí já se moc nemění, i když vše okolo ano. Drobné radůstky uplétají cop velikostí a rozměrností, který udává životní tón všemu, co děláme. Neviditelné prvky miniaturních chvilek, jež rozsvítí oči, ty jsou v nás hluboce zakořeněné. Stačí pootevřít tajná vrátka energie a klubou se ven.
Vážím si takových možností a velebím je. Díky, že jsem dnes večer nespálila buchty v troubě. Nitky přítomnosti tahají za konce dobra i zla a vyvažují jsoucno do optimálního poměru. Možná si myslíte, že jsem se zbláznila, když mám čas přemýšlet a psát o takových blbostech. Máte pravdu. Zbláznila jsem se. Ale vůbec mi to nevadí.

Protože, představte si, co se mi právě stalo. Fejeton jsem si chtěla uložit do patřičné složky v počítači, ale najednou byl pryč. Ukryl se kdesi v chumlu úplně jiných souborů, o nichž jsem netušila, že existují. A pak se, přísahám, zase zjevil. Ta úleva a tolik veselých emocí! Počkal si zkrátka na pointu svého vlastního konce. A můj den zase zašvitořil. Drobná štěstíčka krouží kolem nás. A blázni je vidí.

Eva Brixi