Letošní zimy už vidíme jen ocas. Jistě s potěšením, vždyť nám dala co proto. Ne, že by nás potýrala krutými mrazy, závějemi sněhu a uhelnými prázdninami jako za starých časů, ale přesto se nám dostala pod kůži. Přišla totiž s obzvláště nepříjemnými souputníky – nemocemi.

Možná řeknete, že k prosinci, lednu a únoru prostě anginy, chřipky, virozy patří, a jistě budete mít kus pravdy. Jenže tentokrát nás napadaly bacily, které se vyznačovaly mimořádně tuhým kořínkem, a neušetřily nikoho. 

Ulehl jsem i já, byť jsem předtím tři zimní sezony nenastydl, nesesedl z motocyklu a ani mě nebolelo v krku, o rýmě nemluvě. Kurýrovali se všichni v naší rodině, od nejmenšího vnoučka po babičku, která se už řadu let vyhýbá lidem, aby ji nenakazili. Onemocněli spolupracovníci v kanceláři, známí mých kolegů a jejich rodinní příslušníci. Aby toho nebylo málo, roznemohl se i premér v demisi, přestože by člověk předpokládal, že ho ochrání exkluzivní lékařská péče, jíž má každá vláda, ať už s důvěrou, či bez ní, k dispozici. Na webech pochybného zaměření se dokonce konspirovalo, že do postele musel jeden z nejmocnějších mužů planety, gosudar Putin, a nechytil diplomatickou nemoc, nýbrž skutečnou. Když to pak sledujete, jak lidé v 21. století, obklopeni high-tech medicínou a robotickými technologiemi, nedokáží odolat útokům tak malých nepřátel, které bez speciálních přístrojů ani neuvidíte, musíte se nad tím hluboce zamyslet. Někdo jen mávne rukou, jiný hledá alternativní možnosti léčby a prevenci, mnohý zpanikaří. Pamětníci zašátrají ve vzpomínkách a vytáhnou ptačí nebo prasečí epidemii, a ti, kteří naslouchali prarodičům, i španělskou chřipku.
Ale něco se skutečně děje. Pomiňme přesvědčení konspirátorů, že do vzduchu byly z laboratoří vypuštěny uměle zmutované viry a bakterie, aby se pokusily upravit počty přemnoženého lidstva. Vylučme, že jsme byli poctěni návštěnou z vesmíru, tentokrát ufony mikroskopické velikosti. Nevšímejme si řečí ignorantů, kteří jsou pevně přesvědčeni, že jsme si své zdravotní problémy jen namlouvali a ve skutečnosti nám vlastně nebylo nic.
Připusťme, že špetka pravdy se může ukrývat ve všech třech uvedených možnostech. I přesto bych doporučil na věc se podívat blíže a z jinší perspektivy. Protože nic se neděje, jak se krásně říká, pro srandu králíkům, ale protože se tak dít mělo. Z vyšších pohnutek!
Napadají mě přinejmenším dvě podstatné okolnosti, které by měl, dnes už jistě uzdravený, pacient podrobit zkoumání. Tu první bych nazval stavem přírody. Jak známo, nenachází se právě v nejlepší kondici. Harmonie přírodních sil je vyosena, vazby mezi jednotlivými organizmy a celkem narušeny, nebo i zpřetrhány. To, a nemusíme ještě vědět co, umožnilo rozmnožení a růst velmi agresivních forem patogenů. Mohu si to představit jako kobylky, kterých jsou mračna, když naleznou vhodné prostředí k vývinu a žádného přirozeného nepřítele. A podle zákona, že kvantita přerůstá v kvalitu, pak proti nám stojí početně silný a mimořádně účinnými prostředky vybavený protivník, aby zacílil náš imunitní systém a dobyl ho ztečí.
Co se pak nestane. Proti frontálnímu útoku bacilů stojí moderní člověk. Muž, žena či dítě, případně osoba genderově nevyhraněná, lidé, jimž se nedostává toho, co nejvíc potřebují – přirozeného prostředí. Žijeme nevhodně z hlediska našeho zdraví, společenských vztahů a duchovního vývoje. Jsme oslabeni civilizačními faktory, přetíženi nesmyslnými povinnostmi, existenčně neukotveni ve všehomíru. S obranou „na draka“.
Vidím však i světlo na konci tunelu. Když se neustále zabýváme činnostmi, myšlenkami a postoji, jež nás odzbrojují, potřebujeme najít správnou rovnováhu. Nemoc může poskytnout tu neocenitelnou příležitost, že vypadneme na pár dní z běžného životního cyklu a začneme se věnovat sami sobě. Ležíme, potíme se, pociťujeme bolest. Ale přijdou i nápady. Většina z nich může být naprosto mimo mísu, ale tu a tam se zatřpytí perla.
Není vinou prodělané choroby, že vám jen připravila nepříjemnosti. Je na každém, jestli mu několikadenní indispozice pomohla otevřít zadní vrátka a on nahlédl nebo i vstoupil do 13. komnaty. A vrátil se pak zpět nejen zdravý, ale i více poučený. Viroza je příležitost!

Pavel Kačer