Potkalo mě nečekané štěstí. Jednoho dne se v mé elektronické poště objevila zpráva, která obrátí můj dosud všední život vzhůru nohama. Píše mi Mr. Kevin (Hnědá) z londýnské banky a informuje mě o nabídce 16,5 milionu dolarů. No věřili byste tomu?

Peníze patřily americkému občanovi Thomsonu Morrisonovi, který přišel o život při zřízení letadla Alaska Airlines 31. ledna 2000 i se svou manželkou a jedinou dcerou. Teď je mohu dostat já, protože nikdo z právoplatných dědiců se o ně nepřihlásil.

„Volba Vás kontaktovat se vzbudila z geografické povahy, kde žijete, obzvlášte vzhledem k senilita o transakci a duvernost zde,“ napsal mi vyřizovatel pozůstalosti z mailové adresy mr kevin brown [Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.].

Pan Kevin mě ujišťuje, že se už postaral, aby po právní stránce bylo předání peněz naprosto v pořádku. Za tuhle službu si pro sebe vezme 60 procent a mně přenechá 40 procent, lichvář jeden! Považuji přesto jeho nabídku za skvělý obchod, dokonce za životní, neopakovatelnou příležitost. Abych se stal dolarovým milionářem, stačí, že mu sdělím jen tyto banální údaje: „1.Full: Jméno 2.Your: Telefonní císlo 3.Your Kontaktní adresa. 4.Age: 5.Core práce / Povolání.“

Až dosud jsem neměl zdání, jakou má moje jméno, bydliště a věk hodnotu a tak trochu jsem se cítil méněcenný. Ale s podceňováním je odteďka konec. Uchopím příležitost za pačesy, neboť vím, že se nebude víckrát opakovat. A taky by se mohlo stát, že by mne mohl někdo přeskočit. Vždyť o peníze, jak nás učil pan profesor, jde až v první řadě! Ostatně Kevin mi klade na srdce:  „Prosíme, uvedte mi následující: pokud máme 7 dní na spuštení pomocí. To je velmi URGENT PROSÍM.“

Když jsem nad dopisem, který mi spadl do klína z čistého nebe, v noci přemýšlel, rozhodl jsem se nebýt jen pasivním příjemcem těch nabízených milionů, ale vyjít štěstíčku naproti. Dám si s tajemným dobrodincem (i když si nechá těch 60 %) obchodní schůzku a rád se s ním uvidím a potřesu rukou ještě dřív, že mi kulaťoučká sumička přistane na účtu. Už proto, že Kevin (Hnědá) je netrpělivý a když vycítí mou vstřícnost, opustí ho i veškerá nedůvěra, že má co do činění s nějakým nepoctivcem z Východu. Ostatně na závěr dopisu mi jasně naznačil, že otálení je to poslední, co bych měl dělat. „Dejte mi vedet na vašem rozhodnutí, spíše než držet me ceká,“ klade mi na srdce Kevin.

Obratem jsem zaslal adresátovi návrh, že se s ním rád sejdu, a to přímo na jeho pracovišti v Londýně. Ještě jsem si letos nedopřál pár dnů volna, rád se nadýchám jiného vzduchu a navíc jako milionář in spe mohu v Anglii nasát trochu té blahobytné atmosféry a leccos od místních odkoukat.

S potěšením jsem se přesvědčil, že moje odpověď byla doručena na správnou mailovou adresu a už se nemohu dočkat, až z Mr. Kevinova počítače odejde potvrzení o přečtení. To už bude jedna ruka v rukávě. A nepochybuji, že následovat bude osobní pozvání a brzká cesta přes kanál za mými miliony.

PS: Dosud se mi nikdo neozval. Nevadí, i Mr. Kevin (Hnědá) má právo si v létě vybrat dovolenou.

Pavel Kačer