Všimli jste si, že noviny už o tom píší jako o hotové věci – že v dohledné době přijde většina lidí o práci? Nebudeme moci pracovat, ani kdybychom nakrásně chtěli, protože za nás bude mít zaměstnavatel výkonnější, levnější, prostě dokonalejší náhradu. Manuální dřinu i intelektuální nádeničinu převezmou roboti. Už dnes svářejí, tvářejí, ohýbají plechy, lakují a manipulují, pájejí a vůbec dělají veškeré operace, na něž si lidský um netroufne.

Ale v nepříliš vzdálené budoucnosti, jíž se bezpochyby dožijeme, bude doména robotů i tam, kde se dneska bez člověka neobejdeme. Umělí lidé budou řídit automobily, řídit sami sebe, vykonávat tu nejsofistikovanější manažerskou činnost. Prý nás nahradí dokonce i v ložnicích. Budeme jim dávat přednost před manželkami a manžely, protože budou krásní, bez předsudků a ochotní vždy dělat to, co si usmyslíme.

Nepochybuji o tom, že mnozí z nás předešli dobu a rozhodli se práci přenechat robotům už dávno. I když takových průkopníků stále přibývá, většina práceschopného obyvatelstva do zaměstnání ještě chodí každý den. Jsou mezi námi i tací, co si bez něj svůj život vůbec nedokáží představit, jsou na něm citově závislí.

Proto jsem si položil otázku, co pak budeme dělat, až nám roboti ukradnou práci? Nevezmeme lopaty, krumpáče, motorové pily a nevyrazíme do továren, abychom je zničili? Příkladů z historie, kdy dělnicí rozbíjeli stroje, najdeme dostatek. Naštěstí s postupem industrializace, automatizace a robotizace se nějaká prácička vždycky našla. Zatím!

Připusťme, že s další fází průmyslové revoluce už budou roboti tak dokonalí, že nám nenechají k činnosti žádný prostor. Budeme pak odsouzeni k zániku jako slepá vývojová větev? Nebo je člověk natolik tvořivý jedinec, že si vždycky nějakou svoji „parketu“ vytvoří?

Jsem přesvědčen, že moderní civilizace už na náhradním řešení pracuje, respektive se k němu dopracovává. Člověk se bude zabývat sám sebou, svými neduhy. Když sleduji, jak se mezi námi rozmáhají nejrůznější nemoci, dysfunkce, úchylky ve stále mladším věku, mám za to, že se brzy stanou hlavní náplní lidské pospolitosti. Každý člověk bude pracovat nikoli v závodě nebo úřadu vytvářením produktů pro ostatní, bude se zaobírat sám sebou.

Ve zdravotnictví, nejprve zčásti, pak zcela robotizovaném, nalezneme obrovský potenciál pro uplatnění lidského génia. Lidé všech věkových kategorií a postupně i studenti odcházející ze škol, si to namíří rovnou do ordinací, léčeben dlouhodobě nemocných, lázní a ozdravoven, aby se tam věnovali péči o své zdraví. Napravování neduhů jim zabere tolik času, že na jinou práci už ani nepomyslí.

Pracovat na sobě přispěje u každého jedince ke zlepšení jeho psychiky. Deprese ze ztráty zaměstnání, z profesionálního selhání, z neschopnosti se uplatnit ve společnosti naprosto zmizí. Lidé se plně odevzdají sami sobě, zatímco potraviny, spotřební věci, bydlení i veškeré služby jim zajistí dokonalí roboti.

Civilizace, která dospěla k novému milníku a je zdánlivě na konci svých sil, vykročí k dalšímu rozkvětu.          

Pavel Kačer