Olga MedlíkováKdekdo dneska tvrdí, že je ve stresu. Říkají to studenti i manažeři, matky na mateřské dovolené stejně jako senioři. Na stres svádíme svoje neúspěchy, špatnou náladu nebo nemilujícího partnera. Někdy je to jenom elegantní vytáčka, abychom nemuseli zabrat, jindy může jít skutečně o pravou příčinu našich potíží. Jak moc tedy rozumíme signálům, které vysílá náš nervový systém? Vyptávali jsme se Olgy Medlíkové, autorky e-booků, publikací a článků, lektorky a konzultantky, bývalé manažerky, ale také spokojené manželky, matky dvou dcer.

Na stres se vymlouváme, ale víme vůbec, odkud se bere a co znamená?

Stres je tísňový stav organizmu. Projevuje se podrážděností, úzkostí, depresemi, případně nespavostí, nesoustředěností, překotným a nepřesným myšlením, v tělesné oblasti pak například zažívacími potížemi, různými bolestmi (často zad nebo migrénami) a podobně. Záleží na míře stresu, a zejména na délce trvání stresové zátěže. U aktuálního stresu potíže nastávají v mírné podobě a brzy mizí, chronický stres provází velká míra potíží duševního i fyzického rázu.

Může být stres i prospěšný?

Stres není nikdy zdravý. Útočí na naši imunitu, a to neprospívá nikomu. Oblíbený blud říká, že někteří lidé potřebují určitou dávku stresu, aby byli výkonní. Ale oni touží po dávce endorfinů, které se nám vyplavují do krve při stresu. Endorfiny jsou endogenní morfiny, tedy velmi účinná narkotika. Tím vznikají stresoví závisláci.

Jak překonat stres v práci?

Nejúčinnější lék proti stresu je pohyb. To znamená chodit po schodech a nejezdit výtahem, omezit cesty autem a jet na kole, pokud to jde. Cvičit, chodit, fyzicky pracovat. Další rychlí pomocníci proti stresu jsou: prodýchat to, vypovídat se, doplnit vodu a cukry, tedy spíš pojíst ovoce než sušenku, používat krátká relaxační cvičení atd. Rychlí pomocníci uleví na chvíli. Když stres přetrvává, je třeba zvolit jiné cesty, které pomohou až po určitém čase.

Stresovali se dřív lidé méně než dnes, nebo nám to tak jen připadá?

Za stresory považujeme fyzické ohrožení, například ohrožení života a zranění, sociální problémy, kupříkladu mezilidské vztahy v rodině, na pracovišti... A psychickou zátěž, když se dostáváme pod neustálý časový tlak. Stres tady byl vždycky, ale za značnou část si můžeme sami. Lidé s nižší mírou stresu mají vyšší stresovou stabilitu. Ta se dá trénovat a přímo souvisí s naším vnitřním vyladěním a životním postojem.

Kdy stres přeroste ve vyhoření?

Jakmile dlouhodobě prožíváme fyzické, citové a duševní vyčerpání, přerůstá stres ve vyhoření. Člověk se opakovaně dostává do emocionálně náročných situací, kde se propojuje velké očekávání a chronický stres.

A nejčastější příčiny vyhoření?

Za nejběžnější příčiny syndromu vyhoření se považuje nutkavá potřeba stále pracovat, neschopnost přibrzdit a snaha dělat všechno sám. Ale existují i další znaky jako přehnaná pozornost vůči cizím problémům, přílišná soustředěnost na detaily, nereálná očekávání, velká rutina, možná překvapivě i špatný tělesný stav nebo opakované odmítání ze strany druhých lidí.

Dá se poznat vyhořelý jedinec?

Projevuje se navenek ztrátou zájmu, silným a přetrvávajícím úbytkem energie, je bez chuti něco dělat nebo měnit.

Lze tomu nějak předcházet?

Prevencí syndromu vyhoření bývá zajímavá, náročná, ale zvládnutelná práce. Pomáhá také mít vytvořenu síť pozitivních známostí a kontaktů, stýkat se s lidmi, s nimiž si rozumíte a můžete očekávat vzájemné porozumění, pomoc a podporu. Je dobré si vytvořit vědomí vlastní ceny; mít dostatek informací, získat důvěru okolí a fungující zpětnou vazbu.

Lze se s touto diagnózou léčit?

Pokud člověk cítí, že se blíží nebezpečnému bodu, je užitečná radikální změna. Zavést jiný režim práce, odejít z businessu do neziskového sektoru, nebo naopak. Někomu pomůže pracovat samostatně, využít osobní rozvojové programy, rotace, stáž v zahraničí, přestěhování se, práce s výzvou, nový tým... Když už člověk vyhořelý opravdu je, nemá na změnu sílu. Pak potřebuje kouče, mentora, pomocníka, který se mu bude dlouhodobě věnovat a spolu s ním hledat nový smysl života, pracovat s motivací, povzbuzovat, podporovat ho. Je to pracné a dlouhodobé řešení, proto je daleko lepší všímat si varovných příznaků a řešit svůj stres včas, než přeroste do vyčerpání zdrojů.

A s čím jdete na stres vy?

S aktivitou a fyzickou prací.

Zažila jste sama pocit vyhoření?

Ano, zažila. Půl roku jsem bojovala se syndromem chronické únavy a už nikdy to nechci zažít. Proto chodím denně deset kilometrů a vysazuji nový les.

Vysvětlíte, jak se obvykle lidé „léčí“?

Je to různé. Zhroutí se a berou antidepresiva, rozvedou se, pomlouvají a soudí. Ale také naprosto změní druh a styl práce. Znám případy, že založili ekofarmy nebo vytvořili novou neziskovou organizaci. Důležité je, abychom si zapamatovali, že svoji stresovou stabilitu máme v rukou sami.
za rozhovor poděkoval

Pavel Kačer
www.olga-ebooky.cz