Jméno PhDr. Marie Jírů je mezi podnikatelskou veřejností ikonou. Patří k těm, kteří dokáží takříkajíc naplánovat úspěch. A co si stanoví a slíbí, splní. Silná pozitivní energie z ní vyzařuje stále. Je ženou, která umí spoutat čas a řídit svou vnitřní disciplínu. Postavila na nohy společnosti Centrum andragogiky, a nejen to. Je také čerstvou maminkou...

Dovolila bych si tvrdit, že jste byla jednou z prvních, která u nás prosazovala vzdělávání dospělých hodně s předstihem a s vědomím, co českou ekonomiku může potkat...
Ano, je to tak. Vždy jsem si uvědomovala, že základem a stavebním kamenem úspěšné existence každé firmy či organizace je kvalitní lidský potenciál, a právě jeho úroveň rozhoduje o míře její úspěšnosti a schopnosti růstu a rozvoje.
Společnost Centrum andragogiky vznikla v únoru 2006 a impulzem byly moje mnohaleté zkušenosti konzultanta a široká spolupráce s firmami v oblasti vzdělávání.
Problematika vzdělávání dospělých mne zaujala natolik, že jsem se rozhodla založit firmu, která bude poskytovat komplexní systematické firemní vzdělávání.
Původně jsme se věnovali pouze vzdělávání v oblasti soft skills, tedy v oboru tzv. měkkých dovedností. V době, kdy jsem začínala, poptávka po těchto službách pomalu už stoupala, ruku v ruce se zvyšujícím se povědomím, co to soft skills jsou. Snažila jsme se poukazovat na to, že se jedná o vzdělávání vhodné nejen pro manažery a obchodní zástupce, ale pro velmi široké spektrum pracovních pozic.
S rozvojem mé firmy a v souvislosti s novými požadavky od klientů vznikla v následujících několika letech nabídka komplexních služeb, kterou jsme nazvali Global skills®. Jde nám o opravdu komplexní a systematický pohled na firmu, který zahrnuje nabídku od již zmíněných měkkých dovedností přes profesní vzdělávání – to znamená profesní optimalizaci, dnes hodně skloňované téma – až po inovace, úspory a v neposlední řadě po velmi odborná témata, v nichž se firmy musí vzdělávat podle svého oboru. Proto má dnes Centrum andragogiky i své divize, které se zaměřují úzce na jednotlivé oblasti. Například divize zdravotnictví spolupracuje s nemocnicemi a dalšími zdravotnickými zařízeními, divize školství se věnuje vzdělávání pedagogických pracovníků, jiná divize se zaměřuje na vzdělávání sociálních pracovníků, další na hotelnictví a cestovní ruch. Největší divize je podnikatelská, kterou dělíme na výrobní a nevýrobní firmy a dále na banky a pojišťovny.
Dnes je Centrum andragogiky pojem, značka kvality a dovedností, které se stále úctyhodně rozvíjejí. Zmínila jste váš unikátní přístup Global skills, co to vlastně je?
Metodika Global skills® je postavena na 3 nosných pilířích – prvním je harmonické propojení a kontextová provázanost soft a hard skills neboli globální dovednost, druhým diagnostika vzdělávacích potřeb a měření úspěšnosti vzdělávání neboli globální výsledek a třetím pak holistický management neboli globální (celostní) pohled. Jednotlivé pilíře je možné aplikovat samostatně či v různých kombinacích na základě zjištěných či vyřčených potřeb a přání zákazníka. Ideální je však jejich systematické propojení v rámci uceleného neboli globálního vzdělávacího a rozvojového projektu. Chceme tím zdůraznit, že žádoucí je opravdu pohled komplexní, celostní. V medicíně také nelze léčit pouze nemocný palec a ignorovat, že pacient umírá na infarkt. V mnohých firmách se však, co se týče vzdělávání, s mírnou nadsázkou právě toto děje. Řeší se pouhé symptomy skutečných problémů. Ty jsou sice snadněji identifikovatelné a většinou se dají zdánlivě léčit rychleji, levněji. Efekt je však krátkodobý a navíc je skutečným příčinám umožněno dlouhodobě a skrytě růst. V praxi to například znamená, že manažer bez celostního přístupu vyřeší problém vzniklý v jeho oddělení tak, že v důsledku jím zvoleného řešení vzniknou jiné problémy ve vedlejších odděleních.
Proto se stále snažíme firmy přesvědčovat, aby i v oblasti vzdělávání pohlížely na firmu jako na celek, prostě globálně. Jedině tak může být vzdělávání opravdu efektivní a přinášet výsledky.
Svůj business jste propojila se společenskou odpovědností, k té máte vřelý vztah. Proč? Čím vás naplňuje?
Už dlouho jsem se o problematiku CSR zajímala, radila se s odborníky a pomáhala našim klientům v této oblasti. Nechtěli jsme samozřejmě kázat vodu a pít víno, a jelikož každý má pomáhat tak, jak nejlépe umí, v roce 2009 vznikla naše obecně prospěšná společnost. Šance na vzdělání, o.p.s., je naší neziskovou organizací. Jejím posláním je podpořit, díky poradenským, konzultačním a vzdělávacím programům, sociálně a zdravotně znevýhodněné osoby k sociálnímu a pracovnímu začlenění, a tím přispět i k navýšení kvality jejich života a osobní spokojenosti. Naše aktivity v této oblasti nám dopomohly i k získání pro nás velice významných ocenění. Příkladem může být soutěž Vodafone Firma roku 2012. Tato soutěž patří svým všeoborovým a regionálním zásahem k největším podnikatelským kláním v zemi a z 298 společností jsme se již podruhé probojovali mezi desítku nejlepších firem z Královéhradeckého kraje. A právě v rámci této soutěže jsme navíc obdrželi nejvyšší možné ocenění Odpovědná firma roku 2012 Královéhradeckého kraje, a stali se tak vítězem této kategorie právě za založení neziskové organizace Šance na vzdělání, o.p.s. V témže roce na podzim jsme obdrželi cenu Rady kvality ČR – Společensky odpovědná organizace 2012.
Sázíte na takové kategorie, jako je společenská odpovědnost a etika podnikání. Neděsí vás někdy kauzy, které nadnášejí českou společnost?
Když jsme před pár lety v mé firmě započali s našimi stávajícími i potenciálními klienty a partnery otevřenou diskuzi na téma etika, mnozí z nich zřejmě ani nechápali, o co nám jde. Téměř každý si sám určoval svá pravidla, co je etické a co už není, a u celé řady z nich jsme zaznamenali rozlišovací schopnost pouze na úrovni, co je zákonné (i když často na hraně), a co už zákonné není. Zejména u mužů – manažerů jsme tento jev zaznamenávali velice často. Etický rozměr chápali spíše jako něco, o čem se diskutuje na akademické půdě, ale s realitou ve světě, kde platí právo silnějšího, to nemá moc společného. Jeden náš partner se nás dokonce zeptal, kam bychom chtěli zařadit etiku v jediném důležitém vzorci pro svět podnikání, který zjednodušeně popsal jako „má dáti, dal“. V jednu chvíli nám i připadalo naše snažení jako boj s větrnými mlýny, ale čas nám dal opět jasnou odpověď. Na trhu se zešeřilo a jako noc plná strašáků přišla globální krize. Někdy a někde to bylo a je spíše o těch strašácích a jinde a jindy si realita naplno zahrála s osudy mnoha firem a lidí. Tuto krizi nazývají ekonomickou nebo hospodářskou krizí. Zasvěcení však dobře vědí, že ve skutečnosti by se měla nazývat krizí morální. A to, že je globální, to je nepopiratelný fakt. Proč vzdělávací společnosti ve velké části světa stále ze všech stran slyší: „Chceme zvýšit loajalitu, chceme vybudovat firemní kulturu, chceme harmonizovat mezilidské vztahy ve firmě či organizaci atd.“
Je více než evidentní, že všechny tyto snahy směřují k posílení či vytvoření morálních hodnot, bez kterých každá sebebohatší a sebemocnější společnost strádá a nakonec postupně upadá. Jak se nejlépe dobude kterákoliv pevnost? No přeci zevnitř. Bohužel, než si toho svět všimnul a než se rozhodl s tím něco dělat, padlo takových pevností příliš mnoho. Nejdříve se tomu postupně přizpůsobila legislativa a později se až příliš nešvarů stalo normou a etické principy pouhou frází. Dnes se dlouhá léta zaběhlý mechanizmus začíná k naší nemalé radosti měnit a důležití lidé ve firmách a občas už i mezi zákonodárci začínají volat po návratu tradičních hodnot, po implementaci a následné stabilizaci těchto hodnot ve firmách, organizacích a popřípadě i v celém lidském společenství. Je však nutno si položit otázku: Vědí, jak na to? Rozumí celému paradigmatu změny myšlení? Chápou všechny kontextové souvislosti? Nebo pouze už vědí, co se stane, když se touto stránkou lidského soužití na všech úrovních a ve všech formách nebudou zabývat? Tak či onak budou všichni ti, kteří chtějí iniciovat změnu k lepšímu, potřebovat pomocnou ruku, a to nejlépe ruku odborníka.
Nejspolehlivějším garantem změn by měly být vzdělávací instituce navíc podporované a zaštítěné státem. Novým generacím by mohly být etické principy vštěpovány již od základního školství. Ostatním, kteří jsou již mimo dosah graduálního vzdělávání, by mohly pomoci se změnou myšlení a úhlu pohledu právě vzdělávací společnosti.
Já sama se touto problematikou zabývám již delší dobu. Naše firma dokonce již potřetí prošla etickým auditem, kde jsme obdržiteli již třetí, nejvyšší možné ocenění „Podnik fair play“ a jsme společně s velkými a významnými subjekty zakladateli a prvními signatáři Koalice pro transparentní podnikání.
Je příjemné vědět, že je již hodně firem, které pochopily, že etika do podnikání a firemního života patří, a že se sice někdy krátkodobě nevyplatí, nebo že dokonce něco stojí, ale z dlouhodobého hlediska je to zlatý důl, který je potřeba opečovávat a soustavně těžit.
Centrum andragogiky získalo mnoho úctyhodných ocenění, certifikáty kvality. Není to příliš zavazující? Netíží vás to?
Naopak, tyto úspěchy jsou pro nás ukazatelem, že jdeme správným směrem a že práci, kterou děláme, děláme dobře. Není to však pouze meta, které jsme chtěli dosáhnout, ale zároveň odrazový můstek pro další rozvoj našich služeb i firmy jako takové. Vždy jsme chtěli poskytovat profesionální vzdělávání v maximální kvalitě. Když se totiž kvalita ve vzdělávání sníží, sníží se motivace se vzdělávat a potenciál dřímající ve většině lidí může být promarněn, a to bychom neměli nikdy dopustit.
Ocenění Vzdělávací instituce roku 2012 je prvním krokem k systémovému měření kvality vzdělávání. Sama jsem se aktivně účastnila pracovní skupiny ,Koncept‘ v Národním ústavu pro vzdělávání, která se v rámci projektu Koncepce dalšího vzdělávání zabývala tvorbou standardů pro měření kvality vzdělávání, vzdělávacích společností a pedagogů, andragogů a lektorů. Stav, kdy se na trhu vzdělávání v České republice pohybuje mnoho tisíc vzdělávacích subjektů (často vzniklých jen pro účelové čerpání prostředků z Evropských sociálních fondů – ESF), je zcela neúnosný. Zákazník poptávající vzdělávací služby nemá téměř šanci se v této změti vyznat a vybrat si ten nejlepší poměr ceny a kvality, který potřebuje či požaduje. Jelikož časový horizont existence mé firmy vidíme na dlouhá léta, chci se zasadit a všemi silami budu o to usilovat, aby i úplný laik mohl v budoucnu dle transparentních a jednoznačných kritérií odlišit od sebe vzdělávací subjekty a vybrat si pro sebe ten nejvhodnější.
Při letošním vyhodnocení soutěže Manažer roku 2012 jste společně s Českou manažerskou asociací založila Východočeský manažerský klub (VČMK) – jak bude do konce roku pracovat?
O založení klubu jsme uvažovali již delší dobu a jeho vznik navazuje na již tradiční ,,Setkání oceněných manažerů Královéhradeckého a Pardubického kraje“, které navazuje na celorepublikovou soutěž Manažer roku a které pořádáme již od roku 2007. Východočeský manažerský klub je určen nejen členům ČMA, ale i podnikatelkám a podnikatelům, majitelům firem, manažerům. Cílem klubu je podnikatelské propojení a setkávání aktivních a schopných osobností Královéhradeckého a Pardubického kraje. Základním posláním klubu je podávat zajímavé, aktuální a odborné informace, umožňovat výměnu názorů a navazování kontaktů manažerům z různých oborů činností a nabídnout jim prostor pro diskuzi v neformální atmosféře s jejich kolegy – vrcholovými manažery významných českých i zahraničních podniků, bank, poradenských a konzultačních firem, pracovníky ministerstev, státních orgánů a institucí a mnoha jinými zajímavými lidmi z oblasti vědy, kultury, sportu, medicíny, médií, diplomacie či politiky.
Program klubu zahrnuje např. prezentace nositelů titulu Manažer a Manažerka roku, debaty o aktuálních trendech řízení u nás i v zahraničí či představení nových obchodních příležitostí. Na podzim chystáme dvě velmi zajímavé akce.
Kulatý stůl Budování výrobní excellence v Iveco CR, ve společnosti Iveco Czech Republic, a.s., to se odehraje 17. září, a 7. listopadu to bude kulatý stůl na téma Inovace ve společnosti Rieter CZ, s.r.o.
Stále „jedete“ na plný plyn, vaše pracovní tempo je obdivuhodné. Nyní k tomu přibyly ještě mateřské radosti. Jaké je tajemství vašeho systému práce, abyste nic nezmeškala a vše stihla?
Vzhledem k tomu, že mám velkou podporu v manželovi, to jde snadno. Velmi mně pomáhá také to, že se na své zaměstnance mohu stoprocentně spolehnout. Bez nich bych se plně miminku věnovat nemohla. Práce bohužel nepočká a díky nim firma bezvadně funguje. Díky tomu, že dnes lze prostřednictvím moderních technologií pracovat z domova, je skloubení práce a rodiny jednodušší. Půl roku od narození miminka jsem většinu času věnovala rodině, teď už jsem v práci více aktivní, jezdím na porady a plánuji schůzky s klienty.
Od podzimu nám přibyly starosti s výstavbou školicího střediska. V dubnu jsme konečně začali se samotnou stavbou, a když vše dobře půjde, v září 2014 nás naleznete již v nových prostorách.
Máte i chvilky, kdy neděláte nic? Umíte to? Jaké máte koníčky?
Umím, ale podotkla bych, že jsem se to dlouho musela učit. Máme velikou zahradu, tak s malou Nell odpočíváme hlavně tam. Až bude větší, těšíme se s manželem, že pojedeme na hory a k moři, kam jsme byli zvyklí jezdit jednou do roka. Pro celou moji rodinu jsou velkou a společnou láskou psi, japan chin. Doma máme i menší chovnou stanici. 
Možná to bude znít jako klišé, ale pro mne osobně je teď největším koníčkem role maminky.
ptala se Eva Brixi  ¶