Eva Brixi

Obilí sklizené
Chleba na jazyku
Smočen troškou vzlyků
Je to snad síla zvyků
Nasládlých jak ústa žen
A slaných z míst
Kudy se vzdaluješ
A kde se vzdáváš neviděn
Když mladí muži tajně chodí oknem ven
Od svých nemanželských žen
Svět je nepatřičně pokořen
Obilí sklizené
Je po žních
A pekaři se usmívají
Bude zas chutnat
Jazýčky vah se rozkmitají
Pecen nakyne a touhou bude rozpraskaný
Ženy vstanou a teplou košili vysvléknou
Obilí sklizené
Snídaně doma i u souseda prostřené