Eva Brixi

Vkrádá se do mých zimních zahrad
Po nocích
A z tvých věčných záhad
Spřádá osud nespících
Ten můj osud rozehraný
Bolavé srdce žhne
Napříč létem
A popletená hlava
Z růží vystrkuje růžky
Do úsměvu používá nůžky
Pod titulkem z bulváru
Slyším dávné zkazky o sváru
Věčných lásek
Ale já to uhraju
I bez tvých vrásek
Ze školy si pamatuji
Jenom naše bůžky košilaté
Pod šípkovým keřem
Tváře rozehřáté
Symbol nepoznaný
Jenž je vzpomínkami střežen