Eva Brixi
Šeříky kropí chodníky
A vůně bere dech
Navlékám z představ korálky
Kroky mé tlumí vedle v lese mech
Ošálit zkouším tě parfémem
Květinovým harémem
A srdcem plným ohně
Nikoli pozlátky a slovy žen
Které nejdou rovně
Splétám osudem svou zem
Protože jenom tady jsem
Prostopášně bloudím mezi keři
A ví pánbůh
Kdo mi věří
Když světu vyprávím své pohádky
O vztahu prostém
O píšťalkách
Jež stýskají si do dálky
Podél cest
Pošťáci fialoví
Milencům nepoznaným
Právě předávají obálky