Eva Brixi

Den začínám otazníky
Končím dvojtečkami
Nesplnila jsem a nestihla
K ničemu to stejně není
Tohle velké světodění
Někdy třeba pohladím své malé ego
Nechám všeho
Sevřu ticho do náruče
Jako babka bylinářka
V hmoždíři když
Vůně tluče
Vždyť bydlím přece v ráji
Kde třešně v zimě zrají
Jsem u všeho
Co dává smysl
Jsem sůl i koření
Jsem tvé tvoření
U kávy si sedím tiše
V prostořekém prostoru
Nevím ještě
Co svědomí si píše
Vedle u stolu
Každý řádek
Pro pořádek
Skládám sobě do hádanek
A klídek do mých vášní
Prý jen skřítci vnáší