Eva Brixi

Krajinou kráčím bosonohá
Čas plyne
Jak noha nohu mine
Z bílé pokrývky
Zavře zimu ušpiněná voda
Mráz ornamentem plýtvá
Umělec u zábradlí škytá
Nepláču obehraná
Města jsem sytá
Šípky svítí
I v zimě
Zapomenutý keř
Odpočívá živě
To mi věř
Semafor vitamínů
Nalévá víno do tramínů
Nebe plápolá
Červánky nikdo nevolá
Vichr se žene sám
A čistí město plné fám
Od slova fáma
To já znám
A nemám to ráda
A také ti to neříkám
Krajinou obezděnou odcházím
Po stopách uhrančivých
Svůj klid právě nacházím
Je pondělí plné sněhu
Schovám si pod něj
Do jara
Tvoji něhu