Eva Brixi

Vítr začal foukat
Z podmraků
A slunce nasvítilo plno zázraků
Stébla trav
Odepsala básníkovi na pozdrav
Když slavil svůj další bolehlav
V hospůdce pod loukou
Nešla jsem za ním
Jeho myšlenky patřily
Tehdy asi už jiným paním
Tvrdohlavě sbírala jsem odvahu
Zůstat sama
Za humny
Tam na svahu
Přestože má lýtka v půli sukní
Notovala v harmonii luční hudby
Hledala jsem stopy noci po dni
Kdy v chaosu ztrácejí se melodie
A kaluže si kráčí pro árie
Kdy kytice vůní míří k domovu
V závěru příběhu jednou i poznovu
Po dešti i před ním
Maluje si cesta
Z pískoviště komín
Bábovičky dávné sny i vzpomínky
Kdy hladily nás maminky
Lesní jahody zdravívaly kdesi podél pěšiny
A šlehačka byla tehdy ještě bez viny

Dalo by se dlouho povídat
Ale i návraty
Musí své stránky zavírat