Při běžném nákupu potravin dostává spotřebitel řadu informací, kterým není schopen porozumět. V Česku totiž chybí kvalitní edukace, která by měla začít již na základní škole. Neznalost zákazníků má totiž přímý dopad na kvalitu potravin, které jsou v českých obchodech k dostání. To jsou jen některé ze závěrů, které přineslo odborné setkání s panelovou diskuzí, jenž pořádala obecně prospěšná společnost Vím, co jím a piju.

Setkání nazvané Jak zdravě vyrobit a prodat proběhlo 26. září v pražském hotelu Pyramida. Mezi více než sedmdesáti účastníky byli nejen výrobci potravin, které nesou logo Vím, co jím, ale především i další tuzemští producenti, dovozci, zástupci obchodních řetězců z oblasti potravinářství i zástupci cateringových společností. Do diskuze přispěli i odborníci jako například prof. Jana Dostálová (VŠCHT, Společnost pro výživu), doc. Aleš Horna (UTB, Společnost pro výživu) nebo ing. Daniela Winklerová (Státní zdravotní ústav).

Regulace? Ano, ale s mírou.
Situace v potravinářství doplácí na silně regulatorní prostředí. Výrobci jsou příliš zatíženi administrativou, což se promítá do cen výrobků. Doplácí nejen zákazník, ale ovlivněn je i celkový hospodářský výsledek. „Na místě je samoregulace a hledání východisek srozumitelnějších pro spotřebitele," navrhl ve svém příspěvku JUDr. Pavel Telička, předseda rady Choices International Foundation. Zároveň poukázal na nedostatečnou veřejnou diskuzi o potravinářství. Regulace stát vydává bez předchozích dopadových studií. A právě tomu by mohla zabránit diskuze potravinářů s exekutivními orgány.

Reklama potlačuje důležitost relevantních informací
Panika, která vznikla kolem emulgátorů, není vždy zcela na místě, shodli se účastníci panelové diskuze. V Česku přikládají lidé jen malou váhu tomu, co jim která potravina skutečně může přinést. „Zajímají se o konzervační látky, o použitá barviva a zdraví škodlivé látky. Problém je však to, jestli zákazníci vůbec vědí, o co by se měli zajímat, co je důležité ve složení potravin. Důležité je, co člověku daná potravina přináší co do živin," upozornil ing. Lumír Grussmann ze společnosti Miltra, která vyrábí mléčné produkty.

Při nákupu potravin by zákazníka mělo nejvíce zajímat výživové složení
Podíl tuků, sacharidů, bílkovin či soli na obalech potravin dnes zpravidla nalezneme. Marketingové aktivity však tyto informace přebíjejí. Výživové hodnoty tak jdou do pozadí. „Lidé jsou ochotni koupit 500 g snídaňových cereálií pro děti za 80 Kč v domnění, že je to pro dítě to nejlepší, protože jsou motivováni různými reklamními tahy jako třeba hrou na CD. My jsme schopni udělat kvalitnější snídaňovou cereálii, která se bude prodávat za méně, ale bude výživově hodnotnější," upozornil na vliv marketingu Ondřej Karásek ze společnosti REJ, vyrábějící, mimo jiné, těstoviny nebo směsi na pečení chleba.

Současná ekonomická situace nedovoluje některým Čechům za kvalitnější potraviny připlatit. Ještě více alarmující však je, že u určitých druhů potravin jsou jejich výživově hodnotnější varianty velmi těžko dostupné, ba někdy téměř vůbec. „Zájem o výživově hodnotnou potravinu je ze strany speciálních prodejen. Nemyslím si, že je ze strany velkých řetězců," uvedl Ondřej Karásek na problém nedostupnosti racionálních potravin. „Nabídka tuzemských supermarketů je řádově horší, než je nabídka v západní Evropě. Obávám se, že se Češi nerozhodují ani podle kvality, ani podle nutričních hodnot, tudíž ne nutně jsou natolik závislí na informacích, ale spíše na reklamě. Myslím si, že co snese český spotřebitel, to by spotřebitel v západní Evropě netoleroval," shrnul JUDr. Telička.

Podle čeho se má zákazník orientovat?
Kvalita potravin nabývá na současném trhu několika podob. Na jedné straně jsou to produkty ekologického zemědělství, dále pak lokální původ produktu, případně nepřítomnost některých látek. „Jsou tady různá označení kvality, ale často není zcela zřejmé, jaký je kriteriální fundament takového ohodnocování. Myslím si, že se zcela správně ale možná až příliš prioritně klade důraz na národní prvek, tedy na český původ. Spotřebitel se může ztrácet v penzu informací, kde těžko odlišovat exaktní informace až vědecky podložené od těch marketingových," vysvětlil důvody zmatení spotřebitelů JUDr. Telička.

Jednoduchým vodítkem za skutečnou podstatou potravin může být právě označování nezávislým logem Vím, co jím. Jako jediné na českém trhu hodnotí potraviny s ohledem na výživovou hodnotu. V Nizozemí ekvivalentní značku pod názvem Choices rozezná až 95 % populace a velká část z ní se podle značky i orientuje. V Česku udělila společnosti Vím, co jím a piju své logo zhruba 160 výrobkům. Za poslední rok se přidalo hned několik výrobců, mezi nimi například tuzemský výrobce uzenin LE&CO, výrobce sýrů Italat nebo řetězec prodejen Albert.

(tz)