Když se řekne executive interim manažer, většina lidí si okamžitě představí muže v dobře padnoucím obleku, který má dynamickou, spíše dominantní osobnost, je velmi asertivní a mnohým připadá jako lev salónů.
A opravdu. Muži v oboru převažují. Přitom ženy by rovněž dokázaly excelovat. Jsem o tom přesvědčen. Tak proč jich v této manažerské disciplíně působí jen málo?
Lekce z atletiky: krátké tratě nebo vytrvalostní běh
V JPF Czech čas od času řešíme i situaci v takových firmách, která se jeví beznadějně. Taková, kdy vám z pozice interim manažera nezbývá než jednat s bankami a věřiteli, prosit, nechat se mnohokrát vyhodit ze dveří, abyste se otočili a za chvíli zkusili vejít znovu. Ale v některých případech i taková zakázka dává smysl. O to náročnější je pro ni najít správného člověka, který business vyvede z nejhoršího.
Mnoho manažerů si na takovou šlamastiku vůbec netroufá. Situaci vidí dopředu jako ztracenou. Jakmile jsou přesvědčení, že se s tím nedá nic udělat, dávají od toho ruce pryč. Soustředí se radši na projekty, kde lze viditelné změny dosáhnout relativně bezbolestně a rychle. Bezbolestně pro ně. Přejí si prostředí, které mohou dobře kontrolovat, s nímž si vědí rady. Chtějí uplatnit zkušenosti, udržet si svou image a nechtějí se vystavovat vlivům na ostří nože. Jde hlavně o neochotu vystavit ego tlaku, kdy nic předem není dáno. Šance, že by se to nepovedlo, je odrazuje. Neúspěch je pro člověka, který se před ním snaží chránit, vždy devastující. Jenže nejistota komplikované projekty charakterizuje, je potřeba na ně mít trpělivost. Někteří manažeři upřednostňují takové výzvy, do kterých se intenzivně ponoří a za krátký čas je zdolají. Jsou to sprinteři. Ale kdo se hodí do nesnází s nejasnými vyhlídkami? Vytrvalci, kteří si z oválu troufnou i na přespolní běh, kde matně tušíte, co je čekají na druhé straně kopce.
Na situaci, která zavání horkými krizovými okamžiky a reálnou hrozbou neúspěchu, potřebujete někoho vytrvalého. Někoho, kdo dokáže i v chaosu postupovat metodicky a po krocích. Takový interim manažer musí být houževnatý, musí dobře snášet odmítnutí a nesmí se jím nechat zlomit. Potřebujete někoho, kdo lidi dokáže sjednotit a neukazuje jim svou dokonalost. Pustí se do práce bez okolků. Nereptá. Svou morálkou posiluje celý tým. Ptá se, jedná. Dokáže najít rovnováhu mezi direktivním stylem a liberálním leadershipem. Ale především se takový interim manažer zaměřuje na to, co má v domě a s čím může nakládat. Je bytostně soustředěný na všechny zdroje firmy a na zdroje uvnitř lidí. Ví, jak mužstvo sestavit, aby se mohl vzepřít prognóze čísel. Je to hledač cest v nesnázích, které by jiného člověka zastavily a znechutily. Interim manažer v takové organizaci také musí být dobře vybaven na hrozbu, že ani první úspěchy nezaručí celkové zlepšení výhledu. A přesto musí udržet motivaci u sebe i kolegů.
Každý z přístupů má své místo a přináší úspěch v rozdílných případech. Ten druhý je však hodně typický pro ženy, to se mi mnohokrát za víc než dvacet let v oboru potvrdilo. A proto bych si také přál, aby jich v oblasti executive interim managementu působilo mnohem víc. Jejich motivace je radost z příznivé změny. Nejen úspěch, který jim osobně přináší. A to je podstatný rozdíl, který vám okamžitě řekne, jestli se dotyčný zrovna k vám do firmy hodí a může jí pomoct.
Proč jich v oboru působí mnohonásobně méně
Svoji náturu a schopnosti ženy, jak vyplývá z našich šetření, uplatňují především při rozvoji vlastního podnikání nebo jako šéfky podniků, kde mají možnost působit dlouhodobě. Povahou je interim management ale záležitost dočasná, kde zakázka trvá obvykle kolem dvou nebo tří let. Ženy však spíše vyhledávají projekty, v nichž budou moci rozvinout a naplnit potenciál firmy a lidí. Zajímají se o dlouhodobý horizont událostí a pár let je jim prostě málo. Připadají si, že by svou práci ošidily. Obávají se, že by jim executive interim management v tomto směru mohl přistřihnout křídla. Že by svou práci neodvedly kompletní. Pochybují, protože by podniku mohly dát přeci ještě více.
Kdežto mužům v manažerské roli mnohdy postačí na každém projektu dosáhnout určitého bodu zlomu. Mnohem častěji se u nich lze setkat se strategií zazářit a jít s klidem dál k nové zakázce. Mají spíše přístup šachových mistrů, kteří odchází v nejlepším. Hůř se jim prožívá kolísání mezi vrcholy. I proto je pro ně interim management často tak atraktivní. Úspěchy z jednotlivých projektů, které se na sebe řetězí, jim poskytují pocit uspokojení a posilují vědomí vlastní hodnoty.
Manažerky se častěji soustředí na práci s lidmi. Vidí v tom největší devízu firmy. Mnohdy ke svým kolegům přilnou jako k přátelům, k pracovní rodině, na níž jim záleží. Avšak executive interim management v některých případech znamená rovněž propouštění, alespoň než zase naběhne cash flow. Je to nepopulární a bohužel nutné rozhodnutí, které zaměstnanci vnímají jako zradu. Pro manažerky s hlubokým sociálním cítěním a vysokou emoční inteligencí to bývá vnitřně jeden z nejsložitějších momentů v kariéře, který musí zpracovat. Na jedné straně mají pocit, že nezbytným krokem zrazují kolegy, uvědomují si, že je i jejich rodiny mohou dostat do tíživé životní situace a velmi silně to prožívají. A na té druhé často vedou vnitřní dialog, jak to, že tomu nedokázaly zabránit. Propouštění je tak pro ženy často mnohem silnější zátěž spojená s vyšší mírou stresu, která může vést až ke ztrátě víry ve svou profesi. To vše ženy od interim managementu odrazuje, i když by dokázaly mnoha podnikům pomoci a lidem v důsledku, s odstupem času, živobytí zachránit.
Ing. Jiří Jemelka, MBA,
JPF Czech
