Na konferenci Podnikavost jako klíč k odolné společnosti vystoupila také profesorka fyziologie Julie Vašků. Do programu přinesla perspektivu, která na podobných akcích zaznívá méně často.

Místo ekonomických grafů nebo vzdělávacích strategií se zaměřila na lidské tělo, stres a to, jak naše fyziologie souvisí s podnikavostí a odolností společnosti.

Podle Julie Vašků je stres základní adaptační reakce, se kterou jsme se jako lidé vyvinuli. Není sám o sobě ani dobrý, ani špatný. Rozhodující je, jak ho čteme, jaké signály z okolí vnímáme a jestli se nám daří přetavovat napětí v aktivitu a hledání řešení. Právě tady se podle ní otevírá prostor pro podnikavost.

Přirozená součást života, ne nepřítel
V každodenní řeči mluvíme o stresu jako o něčem jednoznačně špatném. Podle Julie Vašků je to ale příliš zjednodušený pohled. „Stres není ani dobrý, ani špatný. Je to základní adaptační reakce, kterou jsme vybaveni, aby se zvyšovala naše šance na přežití,“ vysvětlila. Fyziologie proto pracuje s definicí, podle které je stres reakcí organizmu na jakoukoli zátěž z okolí, kterou tělo dokáže rozpoznat. Patří sem i situace, které si ani neuvědomujeme jako nebezpečné, ale tělo je jako zátěž přesto vyhodnotí.

Připomněla také, že jako lidé se přizpůsobujeme různými cestami – geneticky, tělesnou adaptací i technologicky. Zvláštní roli pak hraje adaptace kulturní. „Jednou z našich největších evolučních výhod je, že se učíme ze zkušeností druhých, nejen z toho, co zažijeme na vlastní kůží,“ doplnila.

Kulturní adaptaci ilustrovala na dětské kombinéze inspirované tradičním oděvem Inuitů. Design, který vznikl v extrémních podmínkách Arktidy, se rozšířil do celého světa, protože je jednoduše funkční. Podobně se globálně rozšířily kožešinové límce na zimních bundách. Stejně jako přebíráme dobré nápady v oblečení, přebíráme i způsoby, jak reagujeme na stres a jak se učíme zvládat zátěž.

Signály nebezpečí, signály bezpečí
Klíčovou otázkou podle Julie Vašků je, jak čteme okolní svět. „V našem prostředí máme dva typy signálů. Signály nebezpečí a signály bezpečí. Ty první čteme velmi intuitivně, ty druhé často skoro nevidíme,“ popsala.

Když je v prostředí málo signálů bezpečí, máme tendenci celý svět vnímat jako ohrožující. Důsledkem může být stav, který Julie Vašků označuje jako deaktivaci. Ztrácíme rozhodovací schopnost, uzavíráme se, volíme raději pasivitu než aktivitu.

Tohle nastavení dobře známe i ze škol. Dítě, které se dlouhodobě cítí pod tlakem, přestává zkoušet nové věci, raději se nehlásí a bojí se chyby. Není to „lenost“, ale přirozená reakce organizmu, který se snaží minimalizovat riziko dalšího ohrožení.

Jedna z cest adaptace
Právě tady vstupuje do hry podnikavost. V pojetí rámce EntreComp ji chápeme jako schopnost všímat si příležitostí, využívat nápady a přetvářet je v hodnotu pro sebe i pro ostatní. Julie Vašků ale na ni nahlíží i jako na součást fyziologického příběhu. „Na podnikavost se můžeme dívat jako na jedno z ramen stresové adaptace. Je to orientace na akci, hledání řešení, ne na uzavření se do sebe,“ shrnula.

Stres v těle vždy znamená, že máme k dispozici určitou energii. Ta může skončit v úzkosti, paralýze a „vypnutí“. Nebo ji dokážeme přesměrovat k aktivitě, zkoušení nových cest a tvorbě řešení. Podnikavé chování je právě tento druh přesměrování energie. Podnikavost zároveň posiluje pocit kontroly nad situací. „V psychologii se mluví o pojmu locus of control. Podnikavost nám může pomoci mít pocit, že situaci více kontrolujeme, a tím snižuje vnímaný stres,“ uvedla Julie Vašků.

Důležitou roli hraje i kognitivní flexibilita. Bez ní nevznikají inovativní nápady. Zároveň platí, že v populaci, kde je více podnikavých lidí, je obecně větší flexibilita v myšlení. To otevírá prostor pro hledání různých řešení, experimentování a učení se z chyb. Nedostatek inovací v populaci tak můžeme do určité míry chápat i jako důsledek vysoké míry stresu, ve kterém lidé zůstávají spíše paralyzovaní než aktivní.

Rodíme se v napětí
Jedna z nejsilnějších myšlenek, které zazněly v závěru přednášky, se týká toho, odkud se stres vlastně bere. Dlouho převažovala představa, že stres přichází zvenčí. Okolí nás zatíží a my reagujeme. „Dnes se ukazuje, že to může být i naopak. My se rodíme ve stresu a potřebujeme v okolí dostatek signálů bezpečí, které nás uklidní,“ vysvětlila Julie Vašků. Jako děti se uklidňujeme přes rodiče a blízké, přes vztahy, kterým můžeme důvěřovat.
Pokud tuto perspektivu přijmeme, začnou podle ní dávat větší smysl i naše současné problémy. Když vidíme populaci dětí nebo dospělých pod dlouhodobým tlakem, nemusíme se ptát jen na to, co je ohrožuje. Stejně důležitá otázka zní, kde jim chybějí signály bezpečí a kdo je v jejich životě „bezpečným člověkem“.

Bez bezpečného prostředí se podnikavost rozvíjí velmi těžko. Dítě, které se bojí selhání, raději nic nevymyslí. Žák, který se bojí reakce dospělých, raději neklade otázky.

Co z toho plyne
V krátké závěrečné části Julie Vašků zmínila i vlastní výzkum. Její tým vyvinul model pro měření stresu, který testoval mimo jiné v extrémních podmínkách na polární stanici Jamese Rosse v Antarktidě. Podle ní je důležitější než jeden „index stresu“ porozumět dlouhodobým vzorcům a souvislostem.

Právě v tom se její perspektiva potkává s tím, co Asociace podnikavé Česko dlouhodobě prosazuje. Podnikavost není jen soubor dovedností ani zkratka k zakládání firem. Je to způsob, jak se vyrovnáváme s nejistotou a stresem, jak hledáme cesty ven z problémů a jak přetváříme napětí v konstruktivní aktivitu.

Aby se podnikavost mohla rozvíjet, potřebujeme prostředí, které dává dětem i dospělým dost signálů bezpečí, podporuje kognitivní flexibilitu a nabízí reálné příležitosti něco vyzkoušet, zkusit a změnit. Škola, která pracuje s chybou, vede žáky k otázkám a umožňuje jim nést spoluzodpovědnost, není jen „moderní“. Je zároveň prostředím, které snižuje toxický stres a posiluje odolnost.

Přednáška Julie Vašků tak připomněla, že odolná společnost nezačíná pouze změnou učebních plánů. Začíná u toho, jak se lidé v každodenní realitě cítí, jaké signály kolem sebe čtou a jestli mají prostor být podnikaví v tom nejširším slova smyslu.

(tz)