Za pět dní vdávám dceru. Malá svatbička, pár lidí. Brnkačka. Teoreticky. Nikdy bych neřekla, jak složitá je to záležitost, když si okolnosti s vámi dělají, co chtějí. Ale vezměme to popořádku. Ať se do těch zákonů schválnosti nezamotám. Jsou od toho, aby nás provázely celý život, a zejména tehdy, když to nejméně potřebujeme.

Pár dní před onou významnou událostí jsem zjistila, že jsem objednaná na dva implantáty k zubaři. Že mi to sebere skoro týden času, kdy člověk neví, jestli má hlavu strčit pod polštář, nebo se nadopovat práškama, jsem netušila, předchozí zkušenost bývala ke mně laskavější, a to už mám těch prevítů v mé zlatoústé kapličce šest. Budiž, riskla jsem to. Pár bezesných nocí a růžový miláček žen ibáč mne přenesly do módu nicnedělání. V tomhle nechtěném relaxu jsem však zapomněla, že je třeba dokončit jeden veledůležitý projekt. Co s tím? Počká to? Odpověď neznám. Tedy průšvih. Ručím svým dobrým jménem.

Náš časopis dostal příležitost prezentovat se na výjimečné události v říjnu, takže jsme museli notně zkrátit přípravu celého vydání. Stihneme to? Do toho přišlo pozvání k oslavě výročí jedné společnosti, kde chci i musím být. Další pozvánky se jen valí, přibývá konferencí, kde je dobré se mihnout. Těsně před svatbou. Najednou se se mnou také potřebují všichni setkat a já s nimi rovněž. Mezi tím se ohlásil můj zanedbaný karpální tunel, a já, abych se mohla někdy v budoucnu objednat na základní vyšetření, musela jsem najít v diáři půhodinku a navštívit praktickou lékařku. Trauma, protože vím, že jejím jediným cílem je oběsit mě na hadici tlakoměru. Vyvázla jsem, i když jsem si musela vyslechnout varování: dlouhého věku se nedožijete. Před svatbou vítaná podpora. Skousla jsem to, i když nevím, proč mi před půl rokem pravila, že s mými krevními testy je spokojená.

Také jsem se vrhla do vyřizování významné dokumentace. Každý den k dobru při komunikaci se stavebním úřadem se počítá, děl by developer. Instalatér hlásí, že by se dal do objednané opravy. Následuje zedník a pokrývač. Všichni na stejné dny před dnem D. Proč?

Doma je potřeba trochu uklidit. Něco nakoupit k jídlu, když se hosté a příbuzní zdrží. Napéct, ať nejsme jak u snězeného krámu. Je to přece svatba! Připravit nocleh, povléci postele. Nacvičit si výzdobu sálu, kde se bude podávat oběd. Přírodniny jet do jisté lokality natrhat, nasbírat, a ještě si to užít. Byla jsem totiž pověřena vzít si aranžérské práce na starost.

Zvážit, co na sebe, to taky zabere pár chvilek. Vyzkoušet, vyžehlit. Ouha, schází kabelka v kýžené barvě. Utíkám ji koupit. Podařilo se na první dobrou. V mezičase pedikúra a kadeřník. Program mi proplétají tiskové konference a urgence o zaplacení faktur. Už tři dny jsem neměla kdy otevřít náš firemní účet. Neznám priority. A co čert nechtěl, na zahradě padají pod tíhou lykopenu rajčata a fofrem v září dozrávají papriky. Přece to nevyhodím, když kolem toho celé léto skáču. Rychle sbírám, krájím, vařím kečupy a směsi pod maso. Nesnese to odklad. Synátor dostal zase chuť na štrůdl. Peču do noci, v pořadí už šestý.

Napršelo a hojně zalilo. Je teplo. Vyrážím ještě v chvatu s košíkem do nedalekého lesa. Začínají růst. Bedly jak od malíře, voňaví klouzci, pýchavky. Za týden budou žně. Jenže je zrovna ta svatba, sakra. K vášnivému houbaření to nelícuje.

Jenže taky nastal čas otrhat jablka, letos máme stromy obsypané. Jak se to vejde do těchto dnů a do sklepa? Že bych rozdala košíky svatebčanům? Bylo by to netradiční, a ještě by si to užili! Ne, beru zpátečku, nemohu být extravagantní, musím prezentovat mírumilovnou klasiku.

Těsně po svatbě se u nás chce zastavit sestřenice, bude v Praze. Proč to vyšlo zrovna na tohle datum? Potřebuji nutně přidat na výkonu i hodinách strávených u obrazovky ve svém zaměstnání. Jeden den bude plonkový, neuvidím, musím do špitálu na speciální ošetření oka, termín se nedá přehodit. Do toho mi volá kamarád uzenář, že by mě rád spatřil, ať se stavím, že to mám při cestě.

S dcerou jsme si chtěly udělat společný rozjívený den, než řekne svému milému ano. Jen my dvě, cukrárna, nakupování v butiku, anonymní výlet do pryč. Škrtám, už nejsou lidi.

S těžkým srdcem vypínám počítač i mobil. Chystám totiž výslužku pro každého, kdo se s námi na veselce potká. Přepisuju seznam seznamů, co je nutné ještě zařídit. Snad už nic. Mám to pod kontrolou. Jsem Slunce, seno, jahody. A českým matkám doporučuji: nevdávejte dceru, když rostou houby!

Eva Brixi