Značek, které se v Česku věnují ruční výrobě kožených kabelek a doplňků, je stále poměrně málo. O to víc mezi nimi vynikají ty, které dokážou propojit řemeslo, vlastní rukopis a osobní vztah se zákaznicemi. Jednou z nich je VULPES VULPES, kterou Kateřina Lišková založila roku 2016 v Českých Budějovicích. Z příležitostné tvorby pro rodinu a známé postupně vyrostla značka s vlastním ateliérem, showroomem, e-shopem i zákaznicemi po celé republice. A svou majitelku dnes zaměstnává na plný úvazek. Cíl má ale stále stejný. Místo expanze za každou cenu si chce udržet kvalitu, osobní přístup a každodenní radost z práce.

Kdy se z původně autorské tvorby stal podnikatelský projekt?

Řekla bych, že to nebyl jeden konkrétní okamžik. Vystudovala jsem zdravotně sociální fakultu a po absolvování pedagogického minima jsem několik let pracovala jako vychovatelka ve školní družině. Byla jsem tam čtyři roky, ale postupně jsem cítila, že to pro mě není úplně ono. Potřebovala jsem klidnější prostor, kde bych mohla tvořit, soustředit se.

Módu i řemeslo jsem měla ráda vždycky. Odmala jsem šila s maminkou, takže jsem k tomu měla blízko, ale práce s kůží byla úplně jiný svět. Není to jako látka. Kůže se chová spíš jako papír. Musíte ji přesně nařezat, slepit, prošít a nesmíte dělat chyby, protože ty se už moc opravit nedají. Na začátku jsem navíc všechno šila ručně, takže to byla opravdu pomalá a poctivá práce. První roky jsem pracovala doma, hlavně pro rodinu a známé. Postupně jsem si vydělávala na vybavení, materiály, a nakonec i na vlastní prostor. Víceméně jsem začala tím, že jsem si tvořila zázemí a postupně mě to dovedlo k tomu, co chci opravdu dělat. Dnes se tvorbě věnuji dohromady už asi jedenáct let a přirozeně se z toho stalo podnikání. Ne, že bych si na začátku sedla a napsala podnikatelský plán, ale protože přibývalo zákaznic, práce i odpovědnosti.

Čím jste se inspirovala při výběru názvu?

Název vychází z latinského pojmenování lišky obecné, a samozřejmě i z mého příjmení Lišková. Přišel mi vtipný, jednoduchý a zároveň dobře zapamatovatelný. Lidi zaujme, často se zastaví, zopakují si ho, a tím i lépe uloží do paměti. Vztahuje se tedy k mému jménu a zároveň působí trochu hravě, takže ke mně stoprocentně sedí a není jen marketingový.

Co bylo v úplných začátcích nejtěžší? Získat první zákaznice, nastavit ceny, nebo zvládnout výrobu?

Na začátku jsem si představovala, že budu tvořit spíš pro muže. První výrobky byly hrubší, ručně barvené a víc jsem přemýšlela o zakázkové výrobě. Jenže postupně se ukázalo, že ženy na moje produkty reagují mnohem víc. Dnes tvoří asi 85 % mých zákazníků a značka se tím hodně proměnila.
Postupně jsem začala vyrábět kabelky podle sebe a další ženy ten styl přijaly. Baví mě to, protože je to pestřejší, barevnější a kreativnější. U dámských kabelek mám mnohem víc prostoru pro vymýšlení, kombinování barev i tvarů. Právě kabelky tedy aktuálně představují zhruba 80 % prodeje. Doplňky, jako jsou peněženky nebo pásky, se prodávají také, ale často jako doplněk ke kabelce, hlavně teď přes e-shop.

Nejtěžší pro mě ale bylo, a do určité míry pořád je, nastavení cen. U ruční práce si člověk musí najít hranici, která dává smysl zákazníkovi i značce. Někdy se třeba peněženka vyrábí podobně dlouho jako kabelka, jenže zákazník za ni samozřejmě není ochoten zaplatit stejnou částku. Cenotvorba přitom není jen o materiálu. Velkou část tvoří čas, práce, zkušenost a odpovědnost za výsledek. Musela jsem se tedy naučit vnímat tvorbu i podnikatelsky, nejen jako kreativec.

Na svém webu zmiňujete, že značka vyrostla přirozeně, bez externích investorů. Co vám tento model podnikání dal, a co vám naopak vzal?

Upřímně, nikdy to nebyla moje původní představa. Nezačínala jsem s tím, že chci vybudovat velkou firmu. Spíš jsem chtěla dělat něco, co mě baví, v čem se můžu zlepšovat a co bude dávat smysl i lidem, kteří si mé výrobky koupí. Tohle podnikání podle mě není cesta ke zbohatnutí, ale může být cestou ke svobodě a k práci, za kterou si člověk stojí.

Zároveň vím, že nechci značku za každou cenu moc rozšiřovat. Vidím v ní spíš potenciál rodinné firmy. Mám dvě dcery a do budoucna bych byla ráda, kdyby měly možnost se zapojit, pokud o to budou stát. Nechci je do ničeho nutit, ale líbí se mi představa, že by značka mohla zůstat v rodině.
Dlouho jsem si myslela, že vše musím zvládnout sama. Postupně jsem ale zjistila, že pokud mám udržet zakázky, novinky i komunikaci se zákaznicemi, sama všechno dělat nemůžu. Dnes mi se šitím některých výrobků pomáhá menší dílna na Moravě. Její provozovatele i brašnáře znám osobně a maximálně jim věřím. Já se dál věnuji zakázkám, novým modelům a šití složitějších kousků. Díky této změně se můžu víc věnovat zákazníkům a tvořit pro ně na přání s klidem a péčí.

Pokud člověk dělá všechno sám, zhruba polovina práce není samotné šití, ale administrativa, komunikace, plánování a organizace. Na druhou stranu mám nad chodem značky větší kontrolu a nemusím dělat kompromisy, které by byly spíš na škodu.

Vaše tvorba se zakládá na ruční výrobě v Česku, kvalitních materiálech i precizním zpracování. Jak složité je udržet si tyto standardy v době fast fashion?

Myslím, že je to složité hlavně v tom, že zákazník musí pochopit, za co platí. Fast fashion naučila lidi, že věci mohou být levné a dostupné hned. Ručně vyráběná kabelka je ale úplně jiný produkt. Není to jen věc, kterou si člověk koupí na jednu sezónu. Je v ní práce, čas, materiál, zkušenost a také osobní odpovědnost toho, kdo ji vyrábí. Mé zákaznice to naštěstí většinou chápou. Jsou hlavně z Česka a Slovenska, ale občas posílám i do zahraničí. Řada žen za mnou přijede i z druhého konce republiky. Někdy mě najdou na Instagramu, jindy přijdou do ateliéru v Českých Budějovicích třeba během dovolené a rovnou nebo později nakoupí. Ale právě ten osobní kontakt je pro mě pořád velmi důležitý.

Hodně mi pomohl e-shop, který jsem spustila letos v lednu. Vytvořila jsem si ho sama a zpětně si říkám, že jsem to měla udělat mnohem dřív. Do té doby bylo objednávání hlavně o spoustě zpráv. Teď si zákaznice mohou v klidu prohlédnout nabídku, ceny i varianty a nákup si promyslet. Přesto si chci zachovat individuální přístup, protože v tom je podle mě přidaná hodnota malých českých značek, zatímco v řetězci se nakupuje anonymně.

Můžete popsat svou typickou zákaznici?

Dnes jsou to především ženy, nejčastěji ve věku zhruba od 30 do 50 let, ale mám i starší zákaznice. Často jsou ze střední vrstvy a překvapivě hodně z menších měst. Objednávají hlavně přes internet, ale zároveň se ke mně některé vracejí osobně. Mám pocit, že pro ně hraje velkou roli důvěra. Nejen důvěra v českou značku, ale i v konkrétního člověka. Vědí, kdo za výrobkem stojí, mohou mi napsat, zeptat se, domluvit se na barvě nebo detailu.
Někdy si zákaznice vybere jen odstín a zbytek nechá na mně. To je pro mě velký závazek, ale i radost. Samozřejmě občas nastane problém, ale opravdu jen výjimečně, možná jednou za půl roku. Důležité je, jak se k tomu člověk postaví. Když si získám důvěru klientky, často se vrací, je loajální a doporučuje moje výrobky dál. Některé zákaznice se vracejí opakovaně, píší mi krásné zprávy, děkují mi, nebo mi dokonce přinesou drobný dárek. To je něco, co bych ve velkém anonymním businessu asi nezažila.

Jak se vám daří vyvažovat osobní kontakt s klientkami a online komunikaci?

Teď je to zhruba půl na půl. Osobní kontakt mám pořád moc ráda, protože v ateliéru vidím, jak zákaznice na kabelky reagují, co si zkoušejí, jak přemýšlejí nad barvou nebo velikostí. Zároveň mi ale e-shop přinesl obrovskou úlevu. Lidé si mohou všechno projít kdykoli, o víkendu nebo klidně v noci, a nejsou odkázaní na to, že mi musí napsat zprávu a čekat na odpověď.

Ceny se aktuálně pohybují přibližně od 2900 do 17 500 Kč, velké kabelky začínají na ceně kolem 8000 Kč. Nejvíc se prodávají střední
kabelky a průměrná objednávka je kolem 5000 Kč. Často se také stane, že si zákaznice ke kabelce přidá ještě pásek nebo peněženku, takže objednávky jsou přes e-shop někdy větší, než bývaly při objednávání přes zprávy.

Sociální sítě jsou pro většinu menších značek důležitým marketingovým kanálem. Jak je vnímáte vy?

Bez nich by to dnes asi nešlo. Sociální sítě jsem si vlastně vytvořila kvůli podnikání. Dřív ke mně chodili i lidé z ulice, protože mám ateliér v centru Českých Budějovic, ale od covidu se hodně věcí přesunulo na Instagram. Ten je pro mě pořád důležitý, protože tam mohu ukázat nové modely, barvy, zákulisí i samotnou atmosféru značky. Zároveň mé kabelky najdete i v partnerských prodejnách téměř po celé České republice. Jsou k dostání například v Českém Krumlově, Praze, Českých Budějovicích, Novém Jičíně, Olomouci a Brně. Dřív jsem jezdila i na různé prodejní akce, ale teď už se jich účastním mnohem méně. Jednak to časově nestíhám a jednak mám pocit, že moje produkty už nepatří kamkoli. Občas ale vyrazím na event v obchodě, protože mě to baví i lidsky. Beru to jako osobní potěšení, které mi zároveň dává smysl, i když se výsledek nemusí projevit hned.

Co považujete za své nejlepší businessové rozhodnutí?

Určitě e-shop. Přišla jsem s ním pozdě, ale přece. Dnes vidím, jak moc mi pomáhá, ať už v objednávkách, přehlednosti nabídky, nebo v komunikaci se zákaznicemi. Je to nástroj, který mi uvolnil ruce a zároveň značku posunul dál.

Kde vidíte VULPES VULPES za rok nebo za pět let?

Moje plány se poměrně mění. Někdy přemýšlím o výrobě, jindy o focení, přehlídkách nebo různých akcích. Čím déle ale značku buduju, tím víc se vracím k autenticitě. Možná je pro mě nakonec lepší mít kvalitní fotky ode mě z uličky, kde mám ateliér, než dělat velkou produkci, která by sice vypadala efektně, ale tak úplně moji značku nevystihovala.

A plánuji i další spolupráce nebo akce, které značku přirozeně posouvají. Například spolupráce s Ivou Frühlingovou mi pomohla dostat se víc na Slovensko, protože ji sleduje hodně Slovenek. Podobně fungují eventy v obchodech nebo v historické uličce v centru Českých Budějovic. Přicházejí čeští turisté, někdy i lidé z Německa, Rakouska nebo Asie, ale cizinci u mě zatím tolik nenakupují, spíš jen nakouknou. Čeští zákazníci si naopak návštěvu ate­liéru umějí užít, zastaví se, povídají si a vybírají. A to je přesně směr, ve kterém bych chtěla značku udržet i dál.

ptala se Dana Halušková