Pamatujete se na ty okamžiky, kdy jste zakládali svoji první firmu? Byl to určitě úžasný adrenalin, byly to dny plné vášně, hledání a objevování, okamžiky neskutečné motivace, která se rodila někde v kosmu, byla to euforie, která nabídla žhavé možnosti dokázat měnit svět. Určitě vás ta energie neopustila, jen jste získali zkušenosti, které nyní kormidlují váš směr. Zmoudřeli jste, jasněji dokážete definovat, co chcete dokázat, a co ne. Nakolik stále riskovat a čemu dát jaká pravidla, řád, systém. Co však bylo tím zcela základním, tím hnacím motorem k tomu, že jste vstoupili do světa businessu? Byla to jednoznačně odvaha, aniž jste si to uvědomovali. Odvaha zkusit něco nového, odvaha pustit se po cestě, která nabízela jasnou příležitost: seberealizovat se. O podnikání včera a dnes je také rozhovor s Irenou Vrbovou, která se koučinku, rozvoji firem a mediaci věnuje už 29 let.

Před devíti lety založila konzultační a tréninkovou společnost Porto, jež se zabývá vzděláváním a rozvojem majitelů a manažerů menších a středních firem. Zaměřuje se na konkrétní potřeby vedení společností i jejich zaměstnanců. Poskytuje komplexní podporu přizpůsobenou na míru jednotlivým situacím. Porto založila Irena Vrbová jako komunitu lidí a firem, kde získají inspiraci pro svoji práci i vlastní život.

Jaké jsou menší a střední české firmy ve srovnání s rokem, kdy jste s nimi začínala kamarádit? Změnily se?

Úplně jiné! Když jsem s nimi začala spolupracovat, většinu vedli podnikatelé, kteří firmy založili v 90. letech. Tedy první vlna po revoluci. Jejich firma byla jejich další dítě, dávali jí naprosto vše. Veškerý svůj čas a pozornost. Ničím jiným nežili. Současní podnikatelé své firmy také milují, ale chtějí milovat svůj život jako celek, i sebe, rodinu, blízké, své koníčky. Už nechtějí ve firmě zemřít. A změnila se motivace lidí. Nejen podnikatelů, ale i jejich členů v týmu. Začala se daleko víc přelévat do nefinanční oblasti.

Mají v současnosti lepší podmínky k podnikání, nebo jim přibývá starostí?

Starostí bude vždy natolik, abychom se nenu­dili. Spíš se změnili lidé. Mají menší odvahu, odolnost. A to, byť se to nezdá, je klíčová vlastnost. Dlouhou dobu zde bylo dogma, že aby byl člověk v práci úspěšný, musí na to mít školy. Ve světě podnikání a v šéfovské roli jde o odvahu v prvé řadě. To je ta nejzákladnější vlastnost. Takže ano, v tomto ohledu to mají těžší.

Daří se v českém businessovém prostředí rodinným mikrofirmám?

Daří se těm, kteří chtějí, aby se jim dařilo! Odpověděla jsem trochu kulantně, ale tak to je. Myslím, že si můžeme najít dva důvody, proč se nedaří. A tím je stát a jeho pravidla nebo korporátní velké společnosti. Oba tyto faktory život podnikatelům nezlepšují. Ale typ těchto překážek byl vždycky. Na každé překážce či horší situaci se dá najít něco velmi dobrého a z toho udělat výhodu pro sebe.

V čem podle vašich zkušeností nejvíce chybují?

Těžko se dá paušalizovat jedna chyba na všechny. Ale jednu bych asi našla. Jsou moc hodní. Asi vás teď zarazím, být hodný je přece hezká vlastnost. Ale vše je lék i jed zároveň, záleží na množství. A když je šéf moc hodný, nemá ve firmě dobrou morálku. A lidé pod ním nerostou.

A co se majitelé a šéfové za roky budování firem naučili?

Naučili se víc uchopit roli šéfa. Naučili se, že život se nerovná firma. Zjistili, že firma není jen o penězích, ale i o jejich osobním růstu.

Ctí firemní kulturu, dokážou motivovat a občas nadchnout zaměstnance?

Co se týká mých klientů, tak většina ano. Nebo se to chtějí naučit. V těchto firmách je firemní kultura daná opravdu životem týmu. Není nadiktována ze zahraničí a vyvěšená po chodbách. Vlastně často napsaná není, jen se žije. A je tam vždy! Jen někdy nemá dobrý kořen a je víc postavená na kamarádských vztazích než firemních. Ale to se dá celkem hezky změnit a bývá to krásná práce.

Těší je jejich práce, nebo jsou spíše stále ve stresu a drobné radosti života jim unikají?

Tohle je tak různorodé a osobní, že zde opravdu nenajdu ani jednu spojitost, která by pasovala na skupinu. Je to stejné, jako by otázka byla položena, zda lidé v ČR jsou pořád ve stresu, nebo si užívají život. To je tak silné a hluboké téma s velkými dopady, že odpověď by zabrala dvě A4.

Bývají přísnější ženy, nebo muži v roli majitelů a ředitelů?

Já nevidím rozdíl mezi muži a ženami, kromě toho, že každý vypadá jinak vzhledově... Obě pohlaví jsou skvělá v podnikání a managementu. Přibylo žen podnikatelek. Když jsem začínala, moji klientelu tvořili z 95 % muži, teď je tak 60 % mužů, 40 % tvoří ženy.

Ženy mají v sobě jen jinou odolnost a energii. Říká se, že za každým úspěšným mužem stojí silná žena. A ve středověku to tak bylo.

Co se změnilo, je skutečnost, že i ženy už mohou ve společnosti být úspěšné. A teď jsem vám odpověděla, mají v sobě hlubší vnitřní sílu.

Generační výměna, nástupnictví, prodej firmy, téma, které rezonuje napříč naší společností. Proč se tyto kroky zpravidla neřeší v předstihu, proč se do toho nikomu nechce?

Řeší se pozdě, protože podnikatelé netuší, kolik času generační výměna zabere. Často přijedou a sdělí, že chtějí do roka z firmy odejít. Moje odpověď je, tak to jste měl přijet před více než pěti lety. Obecně bývají při generační výměně velké emoce. Možná proto se bojí přijít majitelé dřív.
Pro mnohé je nejjednodušší řešení přenést firmu na vlastního potomka. Nicméně pro potomka je to často vzdání se „volání“ svého života a jít žít život táty podnikatele. Někteří firmu, své dítě, dokážou prodat. Některým se podaří ve firmě vychovat nástupce a tomu firmu odprodat. Pár takových klientů mám a tato varianta mi přijde taková hezky čistá. První vlnu generačních výměn máme už spíš za sebou. Končí. Ta druhá už bude jiná. Myslím, že současní podnikatelé o tom, jak s firmou jednou naloží, začnou přemýšlet dříve. Právě proto, že jejich život nestojí jen na firmě.

Umělá inteligence začíná měnit obory, profese, ale nabízí i nové příležitosti. Je to velká šance pro rozvoj malého a středního podnikání? Bude přát AI businessu? Bude to o penězích, nebo o nápadech?

Já myslím, že AI je velká zkouška pro celé lidstvo. Vlastně bych to přirovnala ke knize Karla Čapka Válka s mloky. Využít mloky pro práci byl skvělý nápad. Ale to, že nás mloci jednou ovládnou a náš svět zničí, nikdo nečekal. AI je určitě skvělý a profesionální asistent. Pokud vypne naši tvorbu a intuici, můžeme ztratit směr. Podnikatel beze směru podnikat nebude. Ztroskotá.

Stále ještě platí, že dobrý obchod vzniká z dobrých vztahů. Můžeme s tím počítat i do budoucna?

Ano. Dokonce si myslím, že to, co je vzácné, po tom roste poptávka. Dobré vztahy už začínají být vzácností. A komunikace postavená na respektu a úctě k druhému je dovednost, která se vytrácí a je velkou raritou. Lidem chybí. Jak se jich dotkne, chtějí víc. Proto já jsem člověk, který věří, že tahle vzácnost nás do budoucna bude vracet k sobě samým. Nevzdáme se jí. Já jednoduše nevěřím, že se dá vymazat lidské srdce.

za odpovědi poděkovala Eva Brixi