Až do konce února věnuje společnost Procter & Gamble ve spolupráci s partnerskými řetězci část tržeb České olympijské nadaci. Ta peníze následně předá dětem z finančně znevýhodněných prostředí. Mladí sportovci si tak budou moci pořídit sportovní vybavení či zaplatit členské příspěvky, a nepřijít tak o všechny benefity, které sport do života přináší. Tváří kampaně je český hokejový brankář Lukáš Dostál. Do kampaně se zapojily řetězce Alza.cz, Billa, Datart, Dr. Max, Globus, NaZuby, Notino, Pilulka, Planeo, Rohlík, Rossmann, Teta a Tesco. Tudíž každý, kdo od 1. ledna do 28. února 2026 zakoupí produkty Ariel, Lenor, Gillette, Jar, Pampers, Always, Pantene, H&S, Old Spice, Oral B, Braun nebo jakýkoli jiný produkt P&G ve zmíněných obchodech, pomůže dětem pokračovat ve sportu i přes finanční potíže rodin. Jak se na význam dětského sportování dívá doc. PaedDr. Klaudia Zusková, Ph.D., odbornice na psychologii sportu a cvičení, zdravý životní styl a prevenci, členka Asociace psychologů sportu, která pracuje v Ústavu preventivního lékařství Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové, se dočtete v následujících řádcích:

Maminky v roli majitelek firem, manažerek, političek to nemají jednoduché, protože čas je jen jeden. Často cítí, že se svým dětem nemohou tolik věnovat, jak by chtěly. Večer jim nečtou pohádky a do sportovních kroužků je posílají s dědečkem. Není to škoda?

Škoda to je, ale žijeme v reálném světě. Život přináší různé okolnosti, na které se můžeme adaptovat lépe, nebo hůře. Objem času je možné nahradit hloubkou a intenzitou. Když si maminka najde čas, který dítěti opravdu věnuje na sto procent, opravdově mu naslouchá a je s ním aktivně přítomná, může být takový čas cennější než jen být vedle a zapnout dítěti video nebo s ním běhat po nákupním centru. Role babiček a dědečků má velký význam v sociálním životě dětí, a pokud jsou natolik aktivní, že mohou vnoučata doprovázet na kroužky, je to jen dobře. Možná bychom se divili, že právě zmíněné profese mohou obnášet více organizovanosti a hlubší prožívání společného času s dítětem.

Také ne každá rodina je sportovně založená, a to se zpravidla na dětech posléze projeví, na jejich vztahu k pohybu, na jejich sebevědomí, na rozvoji osobnosti. Co všechno sport může ovlivnit?

Určitě se životní styl rodiny, její zvyky a hodnoty propisují do chování dětí. Neřekla bych ale, že v případě „nesportovní“ orientace rodiny se to nutně projeví například na sebevědomí dítěte. Takto bych nerada generalizovala. Spíše bych poukázala na benefity, které může sportování v rodině přinést do života dítěte i celé rodiny. Tři roky jsem vedla program společného sportování a cvičení rodičů a dětí v předškolním a mladším školním věku, takže vycházím i ze své praxe.

Společné sportování v rodině přináší společné zážitky a sdílení. Povídání si o těchto zkušenostech vytváří prostor pro sdílené emoce, pojítko mezi generacemi, a později i něco, k čemu se lze ve vzpomínkách vracet. To přispívá ke komunikaci a rozvoji vztahů. Jedináčci se při společném sportování učí lépe akceptovat pravidla a spolupracovat.

Nyní přejdu do obecnější roviny toho, co může sport ovlivnit. Rozhodně bych zmínila rozvoj vlastností důležitých pro život, jako jsou organizovanost, rozvoj volních vlastností, schopnost snášet a zpracovávat neúspěch a rozvoj psychické odolnosti. Pokud jde o sebevědomí, považuji za podstatné zmínit především budování důvěry v sebe a ve vlastní schopnosti. Pro hyperaktivní děti je sportovní prostředí velmi prospěšné. A co je velmi důležité, dostatečná pohybová aktivita, včetně sportování, rozvíjí poznávací funkce a je nedílnou součástí zdravého vývoje nervové soustavy, zejména v době sedavého chování, sezení u počítačů a celkové fyzické neaktivity.

Opravdu sport formuje dětskou duši, pomáhá být člověkem?

Ano, i sport formuje dětskou duši, neřekla bych „být člověkem“, mně to zní až moc nadneseně. Učí férovosti, hodnotám, přátelství, rozvíjí prosociálního chování, ale také poznávat nespravedlnost a opaky již zmíněného. To vše, pokud je pod dohledem erudovaného trenéra/trenérky, ale také samozřejmě rodičů i starých rodičů, přispívá k dobrému formování osobnosti.

To si ale ne každý rodič uvědomuje. Jak toto poselství sdělit, aby se vztah mladých a jejich rodičů k pohybové aktivitě měnil?

Vytváření postoje má v sobě tři hlavní oblasti: kognitivní složku, tedy to, co si o dané věci myslíme, co o ní víme a jak ji hodnotíme – jde o názorovou složku. Dále je to emoční složka, tedy emoční vztah k dané věci či aktivitě. Právě zde bych apelovala na důležitost vytvářet podmínky pro „zkusit si to“, „zažít to“, „mít prožitek“ a „vidět to“. A pak je tu konativní, realizační složka – na základě toho, co o dané věci víme a jaký k ní máme vztah,
ji také skutečně dělat. Zde je důležité vytvářet podmínky pro samotné „dělání“. Nezbytné jsou také příklady dobré praxe a vzory, které motivují. Aktivní, čilí a produktivní senioři, plní života, by proto neměli chybět ani v médiích – oslovují dospělou generaci tím, že ukazují, že o kvalitu života se musíme aktivně přičinit.

Úplně nejhůř jsou na tom mladí ze znevýhodněných rodin. Těm se snaží pomoci kampaň Každodenní šampioni. Proč vás zaujala?

Právě vytvářením podmínek, komunikací a také propojováním institucí, které mohou společně dosáhnout více, je to pro mě velmi cenné. Vždy mám velkou radost, když vidím, že se společensky prospěšné a smysluplné aktivity dělají systematicky a mají kontinuitu. A samozřejmě, když to dělají „srdcaři“. Ono se to asi ani jinak dělat nedá, pokud to má mít úspěch.

za rozhovor poděkovala Eva Brixi