Jako byste otevřeli svět z jiné stránky. Publikaci Perníčkové řemeslo právě vydal Nakladatelský dům GRADA pro všechny, kteří mají vztah k dávným řemeslům, zvykům, pečení a nalézání radosti. Perníkářka a autorka textů i perníkových ukázek Lenka Přibylová dala čtenářům a zájemcům o perníčky do rukou poklad. Nejenže popsala, jaká byla její cesta právě k tomuto řemeslu, ale přidala nespočet velmi užitečných rad, které nás mohou vést k vytváření vlastních děl. Zveřejnila tolik potřebné vědění, know-how, bez něhož se perníkáři neobejdou. Vše jasně, stručně, srozumitelně (a to je dar) a s motivací, abychom to zkusili, abychom nastolili chvilku klidu tím, že pustíme starosti z hlavy a dáme prostor nápadům, fantazii, a jak říká, kouzlení. Množství ukázek mne přesvědčilo o tom, že všechna její tvrzení jsou pravdivá. Vytvářet krásu, i když se nakonec sní, je umění i odvaha. Chuť osvobodit duši od vřavy nutností, povinností, škrtnout slovíčko musíš. Začtěte se do této unikátní publikace a o perníčcích, autorce, a nakonec i o vás samotných se dozvíte opravdu hodně. Zasněte se nad bílým krajkovím rukodělné práce, obdivujte křehoučké linky, jež dokumentují um Lenky Přibylové:

Zaujal mne úvod k publikaci, kde píšete, že technický pokrok často dnes předbíhá naše lidské vnímání, proto byste si přála, abychom se nechali pozvat do světa, kde se čas zpomaluje... máte pocit, že tím zpomalením nic neztratíme?

Myslím, že právě naopak. Já sama jsem se pohybovala v business prostředí. Postupně jsem pracovala čím dál víc a zdolávala větší a větší pracovní výzvy, až jsem se ocitla na pokraji vyhoření. Jenže to nebyl sport, přátelé ani spánek, co mě dobíjelo. Bylo to tvoření a malování perníčků, díky němuž jsem se přenesla v čase někam daleko od třetího tisíciletí. Myslím, že chvilky relaxace, kdy jsme sami se sebou a s činností, která nás baví, jsou skvělou protiváhou k dnešním nárokům, a umožňují nám vrátit se do reálného a moderního světa, kde je po nás vyžadováno tempo, přesnost a kvalita odvedené práce.

Vaše cesta k perníčkům byla patrně cesta osudu. Byla to zpočátku i cesta plná odvahy, odhodlání, dlážděná pracovitostí a houževnatostí. Přesto – měla jste někdy strach, že „dílo“ nedopadne?

Takto jsem o tom nikdy nepřemýšlela. Asi právě proto, že je pro mne perníčkové řemeslo koníčkem, vždy tvořím v klidu a nevnímám žádný tlak na výsledek své práce. Vše vychází z mých myšlenek tady a teď. A stejně tomu tak bylo i ve chvílích, kdy jsem připravovala perníková díla na soutěže. Samozřejmě, že u nich jsem přemýšlela trochu jinak, bylo třeba zakomponovat nové neokoukané prvky, ale pořád je možnost cesty zpět a vždy se dá vše opravit. Strach je vlastně pocit, který k tvoření perníčků vůbec nesedí. Jako by váha tohoto pocitu neměla žádnou sílu...

Dnes je pečení sladkých skvostů vaší hlavní pracovní náplní?

Vůbec ne. Působím již pátým rokem v oční optice, kde se denně věnuji desítkám klientů. Věnuji jim tu nejlepší péči a pozornost tak, aby odcházeli spokojeni a výběr brýlí pro ně nebyl běžný nákup, ale spíše zážitek. Někdy jsou klienti hodně nároční, ale právě díky tomu, jak mám poskládané svoje pracovní a vedlejší činnosti, jsem ze sebe stále schopna chrlit dostatek pozitivní energie a empatie.

Vedete i nějaké kurzy, třeba pro ženy na mateřské dovolené?

Této činnosti se zatím nevěnuji, stále pracuju i sama na sobě. Občas udělám tvořivé odpoledne pro soukromou nebo firemní skupinu, ale do budoucna mám již v hlavě plány a vize, jak perníčkové řemeslo předávat dál i na této osobní úrovni.

Jakou nejpracnější zakázku jste chystala?

Každá zakázka je pracná, každá však úplně jinak. Mnohem kreativněji a jako ryba ve vodě se cítím, když připravuji složitý projekt na soutěž, kde je třeba ukázat co nejvíce technik s polevou, ale i samotným perníkovým těstem, které lze modelovat, strouhat, vytlačovat. Kde tuším lehký diskomfort, jsou zakázky o 200 a více kusech opakujících se motivů. Tady už se radost jako taková mění spíše na rutinní a opakující se práci.

Oč je v současnosti největší zájem? O kolekce drobných tvarů na vánoční mlsání, o perníkové ozdoby na stromeček, o perníkové chaloupky?

Řekla bych, že zájem je o všechny varianty, které popisujete. Podstatou je zájem o perník jako takový.

Velmi oblíbené jsou perníčky ­plněné povidly, ale i třeba perníčky s ořechem a mandlí na povrchu jako správná taška z perníkové chaloupky. A z čeho mám největší radost, to je právě fakt, že roste zájem celkově o řemeslo a vracení se k tradicím našich předků. Není důležité mít perníkovou chaloupku perfektní. Čím dál víc vnímám, že maminky nekupují hotové výrobky, ale raději jen suroviny na perníkové těsto, a tvoří společně se svými dětmi. A pak je úplně jedno, jaký tvar vytvoříte, důležitý je ten prožitek, který je mnohem víc...

Zmínila jste, že máte v nabídce i perníčky plněné...

Ano, perníčky plněné povidly jsou velmi oblíbené na adventních trzích. Právě děti nemohou vydržet tu obrovskou touhu zakousnout se do perníčku, a tak je tato plněná varianta skvělým kompromisem, aby adventní svícen přežil alespoň část svého času, pro který je určený!

Receptů je celá řada, každá domácnost má ten svůj. Někdo přidává mleté ořechy, jiný víc koření, další používá zásadně žitnou mouku... Tušíte, kolik druhů perníčků podle složení těsta v České republice existuje?

Já myslím, že co perníkář, to těsto. Já pracuji s tradiční recepturou po mojí babičce, ale občas vyzkoušíte nějakou vychytávku, jako například vyměnit hladkou mouku za žitnou, nebo si umlít své vlastní koření namísto hotových směsí. Záleží, co od toho očekáváte, ale řekla bych, že nic není v tomto případě špatně.

Před Vánocemi se asi nezastavíte. Tipuji, že spíte tak čtyři hodiny...

Ne ne, právě naopak. Jak jsem již zmiňovala na začátku, v dobách, kdy jsem byla na pokraji vyhoření, jsem si udělala ve svém životě inventuru. Začala jsem se učit říkat ne, naučila jsem se filtrovat váhu informací, naučila jsem se lepšímu životnímu stylu a s tím je spojený i spánek. Svých osm hodin si neodepřu. Což je ale taky důvod, že se vlastně nezastavím celý rok!

Do jakého termínu si lze u vás objednat?

Ideální je dva až tři měsíce předem, i tak se bohužel někdy stane, že je pozdě.

Perníkářství má bohatou historii a už zase žije. Učí lidi vnímat krásu, učí je pokoře a obdivu. Zklidňuje mysl, dává prostor
fantazii. Co na něm oceňujete především?

Krásně jste to řekla, děkuji za to! Já oceňuji právě tu pokoru k obyčejným věcem, ten klid, který si každý sám v sobě můžeme navodit, a fantazii, díky které se vracíme hluboko do svého nitra...

za odpovědi poděkovala Eva Brixi