Knížka Léčivé dědictví je krásné čtení. Napsala ji Ilona Prath-Krejčová a vydal Nakladatelský dům GRADA. Najdete v ní spousty cenných rad, jak využívat bylinky pro dobrou kondici, pěknou pleť nebo co chutného se dá z přírody přenést na talíř. To vše je doplněno milými příběhy o bylinkách i vztazích. Pohlazení po duši, které potřebujeme po perném dni plném schůzek a jednání, uzávěrek a termínů, po dni nabitém přílivem informací i nutností řešit neřešitelné. Pěkně v podvečer nebo těsně před usnutím se schoulit v teplém polštáři a listovat, prohlížet si obrázky, začíst se, vrátit vzpomínky, a při popíjení vonného čaje z mateřídoušky oslavovat každodenní radosti. To přece k životu patří. A čas strávený nad knížkou by neměl být vzácností, ale milým rituálem a záložkou samozřejmosti. Měla jsem to štěstí, že jsem Iloně Prath-Krejčové mohla položit pár otázek:

Ptát se, co vás dovedlo na cestu k bylinkám, je asi zbytečné. Ale přece – jsou kořeny opravdu v dětství a v tom, co jste se naučila od babičky? Co vám dala vlastní zkušenost a praxe?

Pocházím z rodiny obdivovatelů a znalců přírody, kteří se rozhodli žít v její těsné blízkosti. Tudíž nejen léčivé bylinky se staly předmětem mého zájmu, ačkoliv právě tyto vděčné rostlin­ky mě ovlivnily asi nejvíce. U nás doma se bylinkařilo od nepaměti, ale protože jsem se od mala pletla pod ruce i nohy hlavně své babičce, mnohé (a to neplatí jen o bylinkách) jsem se naučila právě od ní. Díky svým praktickým zkušenostem i zkušenostem mých předků tak mohu využívat ty nejvhodnější a nejúčinnější přírodní způsoby léčby pro své okolí i pro sebe.

Uměla byste si život bez těchto užitečných pomocníků z přírody představit?

Absolutně ne, bylinky jsou nedílnou součástí mého života.

Lékaři na sílu bylin příliš neslyší, často se jejich účinkům až vysmívají, a důvodem je například to, že nic není přesně změřeno, že v každé dávce může být různý obsah určité látky, kdežto v případě léků je vše jasné, certifikované atd. Bylinky, to je podle nich marketing, snaha obohatit se na úkor naivních spotřebitelů. Moc se mi to nelíbí...

Mluvíte mi z duše. Mnohokrát jsem měla možnost sledovat proces ozdravění díky moci bylin, sama jsem toho příkladem, protože mé tělo odmítá mnohá umělá léčiva. Snad se jednou dočkáme časů, kdy budou lékaři a bylináři spolupracovat, nikoliv jeden druhého podhodnocovat, snižovat a srážet.

Léty prověřená moudrost i znalosti o tom, jak rostliny užitečně doplňují náš život, přesto začíná zajímat větší a větší množství lidí. Čím je povzbudit, inspirovat?

Zdraví je to nejcennější, co máme, a můžeme ho udržovat, posilovat, a nezřídka i najít či navrátit právě díky bylinkám. Umělé léky jsou sice v mnohých případech nezastupitelné, ale je fakt, že se často užívají i při takových potížích, kdy by nám daleko více prospěly bylinné přípravky. A protože i léčivé rostliny umí při nesprávném užívání pozlobit, v počátcích našeho snažení nám může pomoci třeba kvalitní tištěné nebo internetové čtivo s bylinářskou tematikou. Rostliny ale neoplývají jen léčivými silami, mnohé jsou využitelné i v kulinářství.

V knize uvádíte recepty na zajímavé po­krmy. V čem je největší přínos jídelníčku obohaceném dobrotami ze zahrady, louky, lesa?

Těch přínosů je víc – přirozené a zdraví prospěšné látky ve stravě, nezanedbatelná finanční úspora, kontrola nad kvalitou a čerstvostí surovin, radost a potěšení z vlastních zahradnických úspěchů nebo úlovků v okolní přírodě... a v neposlední řadě pohyb na čerstvém povětří při jejich pěstování nebo sběru.

Co doporučujete lidem s civilizačními nemocemi, jako je nespavost, vysoký tlak, nadměrné množství tuku v krvi? Umí byliny přece jen pomoci?

V těchto případech je základem onen (pro někoho bohužel nepopulární) zdravý životní styl, i zde mohou být bylinky nápomocny, minimálně jako prevence nebo podpora při léčbě. I o tom je právě kniha Léčivé dědictví.

Kouzla kosmetiky nepodceňuje snad žádná žena. Máte návod na to, jak vypadat i v sedmdesáti skvěle? Co pomáhá pokožce celého těla, aby byla stále pružná, hebká?

Ze zkušeností s nošením svých více než pěti křížků na bedrech mohu s čistým svědomím říct jen tolik, že nepřehlédnutelný půvab vyzařuje ta žena, která se cítí dobře ve svém těle a zároveň dokáže nevpouštět si okolní negativitu do své duše. Pomáhá mít se ráda i se svými nedokonalostmi, udržet si vnitřní klid a netrápit se nepřejícností lidí, kteří se nám snaží pomstít za svůj vnitřní neklid. A k tomu přidat rozumnou životosprávu a přiměřenou péči o pleť i pokožku celého těla – nedám dopustit zejména na pečující oleje, které jsou úžasným prostředkem pro udržování pěkné a zdravé pokožky.

Slyšela jsem, že se nesmí kombinovat cuketa a kořen pampelišky, že vznikají alergie. Třeba pečená cuketa v troubě s odvarem z kořene a listu smetanky. Co je na tom pravdy?

Přímo s touto alergií jsem se zatím nesetkala, což ale neznamená, že se nemůže u některých jedinců objevit. Razím pravidlo, že vždy je zapotřebí přihlížet k individualitě jedince, každý jsme originál, tudíž každému může vyhovovat něco jiného. Kupříkladu právě pampeliška patří k bylinkám používaným do přírodních preparátů proti alergiím, ale u některých lidí může alergie naopak spouštět nebo zesilovat. Osobně se snažím dodržovat stravu dle ročních období, a proto se tyto dvě rostliny v mém jídelníčku většinou přirozeně míjejí.

Popíjení čaje z dobromysli je mi příjemné, opravdu působí na lidskou psychiku uklidňujícím způsobem? Jak se liší tato bylinka rostoucí v českých zahradách od oregana, kterým koření například Bulhaři?

Dobromysl lze skutečně užívat pro navození dobré mysli, na zklidnění a harmonizaci. Ještě výraznějšího zklidnění můžeme dosáhnout za pomoci kozlíku, který při správném dávkování dokáže poměrně rychle přivolat spánek nebo ukonejšit mysl sužovanou silným žalem či stresem. Bulharské oregano má oproti tomu našemu výraznější aroma a chuť, i jeho účinky na zdraví mohou být silnější. Je vhodné to s jeho dávkováním nepřehánět, aby nedošlo k podráždění zažívacího ústrojí, což ostatně platí i o naší dobromysli obecné. U každé dobromysli je pravidlem, že čím více má slunce, tím výraznější bude mít vůni, chuť i účinky.

V poslední době se doporučuje konzu­movat listy bršlice, vytrvalého plevele s nezdolnou silou žít a přežít jakékoli přírodní nástrahy. Na záhonku ji téměř nikdy nevyhubíte. V čem však lidem pomáhá, proč ji jíst?

Je to přírodní lék proti dně a různým, i zánětlivým bolestem kloubů, pro svůj nezanedbatelný obsah minerálů a vitamínu C se používá jako posilovač oslabeného organizmu. Doporučuje se také pro jarní očistu, proti zácpě a otokům, působí močopudně. Je dobrá ve špenátu, třeba v kombinaci s kopřivou, ale nejúčinnější je za syrova, avšak ne každému chutná.

Bezinky, arónie, šípky, rakytník jsou poklady, s nimiž se učím pracovat, konzervovat a v zimě ochutnávat. A stále experimentuji, vymýšlím, co s čím zkombinovat. Třeba bezinky a špendlíky, rakytník a žlutomasé broskve, možností je nespočet. Jakými bylinkami by se tyhle zavařeniny daly doplnit? Ne vždy je vhodné kombinovat nadmíru...

Jsem téhož názoru, navíc preferuji čisté, nekomplikované chutě. Kromě citrusů a klasického sladkého koření (skořice, vanilka, hřebíček, badyán, kardamom) může zajímavý chuťový „ocásek“ našim zavařeninám, marmeládám, sirupům a medům dodat třeba rozmarýn, bazalka, máta, ale i pepř. Jednou z mých specialit je brusinkovomrkvové pyré k různým masům, do něhož přidávám rovněž skořici a pepř, ale také kvítky různých bazalek, které jsou mimochodem i jedním z mých nejoblíbenějších čerstvých koření.

za odpovědi poděkovala Eva Brixi