Čokoláda z Kutné Hory opět nese značku Lidka. Znovu ji gurmánům a fandům kvality nabídli manželé Lada a Pavel Bartošovi. Přidali nejmenší muzeum čokolády na světě, řadu novinek jedinečné chuti, spousty elánu, nápadů i odhodlání jít naproti úspěchu. Lada Bartošová poodkryla kouzlo rodinného podnikání:

Bylo rozhodnutí vstoupit na český čokoládový trh složité, nebo zcela jednoduché?

Začínala jsem podnikat na mateřské s maličkými dětmi, to mladší bylo i pravidelně zaparkované spící v kočárku před čokoládovnou místo na zahradě pod stromem. Na svůj věk jsem měla celkem bohaté pracovní zkušenosti a myslela si, že vím, do čeho jdu. Ve skutečnosti mě ale dost věcí zaskočilo a musela jsem se toho hrozně moc naučit za pochodu. Takže rozhodnutí bylo celkem jednoduché – když něco chci, jdu si za tím – ale následovaly složité měsíce a roky. Značku budujeme postupně, ale myslím, že jsme se na českém čokoládovém rybníčku už úspěšně etablovali.

A co dalo podnět k tomu, že jste podnikání pojali s manželem rovnou jako rodinné?

V úplných začátcích to byl hlavně můj projekt, manžel pracoval v automotiv a občas s něčím pomohl, ale velmi záhy se podíl času v jeho původním zaměstnání výrazně přesouval do čokoládovny. Když jsme obnovili v roce 2018 výrobu čokolády v Kutné Hoře, bez nějaké větší debaty bylo jasno. Opustil původní zaměstnání a stal se z něj výrobce čokolády a z čokoládovny rodinné podnikání se vším všudy.

Máte přesně rozdělené role? Nebo každý dělá zrovna to, co je potřeba?

My jsme takový celkem zvláštní rodinně pracovní model. Ve firmě to máme více méně rozdělené, každý odpovídá za něco. Pavel zejména za výrobu samotnou, já za muzeum a prodej. Manžel má na starosti zaměstnance, já zákazníky... Sám o sobě říká, že není so­ciální (není aktivní na žádných sociálních sítích), já zase nezvládám monotónní pracovní věci ve výrobě. On je u nás na plánování, tabulky, klid, dodržování všech norem a rozvahu a já na nápady, akce, vítr, inovace, komunikaci. V rodinné firmě je navíc třeba kromě firmy v jednom diáři plánovat i rodinu, hlavně když máte malé děti... Tam naopak žádné dělení rolí nemáme. U nás doma si nehrajeme na ženské a mužské práce. Kdo přijde dřív domů, prostě udělá, co je třeba, včetně zaopatření dětí. Manžel to vždycky uměl s dětmi skvěle a výborně vařil, v posledních hektických letech se dopracoval k úplné dokonalosti. Občas chci večer říct, že bude třeba něco koupit nebo udělat a on na to myslí ještě dřív než já. Vím, že když se mi natáhne pracovní den a přijdu domů déle než on, už tam bude vonět večeře.

Jaké radosti společná práce přináší?

Můžeme se potkat kdykoliv během dne a dát si spolu kafe. Můžeme se společně radovat z úspěchů, nových kakaových bobů i nových exponátů v muzeu. Můžeme spolu cestovat a spojit si pracovní cestu vždycky s nějakou dovolenou či výletem. Ty radosti jsou ale často vykoupené tím, že nemůžeme často společně trávit tolik času s dětmi, jak bychom chtěli. Jeden z nás musí většinou pokrýt průšvihy a akce, takže nemíváme třeba často rodinné víkendy. Ale máme rádi naše rána, kdy si dáme snídani doma s dětmi, vyprovodíme je do školy, pak jdeme do firmy a uděláme u kávy pracovně/rodinnou poradu. Naplánujeme u toho práci, akce, rozvozy dětí na kroužky, příchody domů i venčení psa.

Vzkřísili jste někdejší světově proslulou značku Lidka. Záměry do budoucna?

Baťa říkal, že co neroste, zahyne. A Lidka chce samozřejmě také růst, ale nejen na objemu výroby a prodejích. Chceme lidem poskytnout více jedinečných zážitků, nabízet neotřelou gastroturistiku a zároveň vzdělávat. Proto připravujeme nový koncept, pracovně mu říkáme Chocolate House, který propojí historii značky Lidka s její přítomností a současnou výrobou, ale také s příjemným posezením. Ná­vštěvníci muzea tak nově uvidí transparentně celou moderní výrobu a v přilehlé čokoládovně budou moci ochutnat jedinečné čokoládové speciality. Součástí projektu jsou i přednáškové prostory, degustační místnost, designové čokoládové ubytování a nevšední zážitky, a to vše v úplném centru Kutné Hory. Chceme umožnit veřejnosti nahlédnout pod pokličku dnešní výroby řemeslné čokolády a transparentně celý proces ukázat. Na větším množství akcí, včetně čokoládového festivalu, chceme naučit veřejnost rozpoznávat kvalitní čokoládu od těch průmyslových. Pokud vše půjde tak, jak má, první návštěvníky přivítáme do tří let.

Za krátkou dobu jste posbírali řadu světových ocenění. Pozvedla vaše profesní sebevědomí? Utvrdila vás v tom, že je stále dost místa pro nové nápady?

Takhle nad tím nepřemýšlíme. Ta mezinárodní ocenění jsou pro nás spíš zprávou, že to neděláme úplně blbě a jdeme správným směrem... Navíc ta vyhlášení, která jsou pokaždé jinde po světě, často využíváme na rodinnou dovolenou, takže my se na ně těšíme všichni, včetně dětí, hlavně proto, že si to společně vždy užijeme.

za odpovědi poděkovala Eva Brixi