Eva Brixi

Podvečer plný smrákání
A otisky myšlenek mezi větvemi
Barví se jak víno
Prostírají mi
Na stole hodovním
Tajné září
Prosvítá korunami
Na duši malý stín
Pravdy nelžou
Jen se tváří
Jak podivín
Více radosti než nostalgie k tomu
Roste ale z každého stromu
Zavírám dveře vlastního domu
Do kavárny mířím
S kamarádkou
Vyprávěná dobrodružství vítězí
Dnes nad pohádkou
Podzim se sklonil ke konci roku
Poslal mi přání
K svižnému kroku
Otevřel kalendář
A napsal pár slov
Slunce z rozervaného vesmíru
Začalo tisknout svoje řádky
Posvítilo si na dávné hádky
Mých tajných schránek uzamčených
Vzpomínkami na míru