„Musíme si vybrat mezi zavedením víceméně státního systému zabezpečení zdravotní péče a vytvořením skutečných zdravotních pojišťoven," zdůraznil ředitel VZP ČR MUDr. Pavel Horák, CSc., MBA.
„Současný stav, kdy jsou pojišťovny vlastně jen převlečenými finančními úřady, nás totiž vede jen do dalšího deficitu." Co vlastně měl na mysli, o tom je následující rozhovor s ním:

Českou republiku, stejně jako velkou část světa, zasáhla loni ekonomická krize, která se nyní s určitým zpožděním dotkla i systému veřejného zdravotního pojištění. Jak vidíte letošní rok? Je VZP připravena na snížené příjmy?
U zdravotního pojištění jsou, jako u jiných daňových systémů, hlavním plátcem zaměstnanci a platby zaměstnavatelů. To, jak se bude vyvíjet letošní rok, tedy do značné míry závisí na vývoji zaměstnanosti a výši průměrné mzdy. My jsme v letošním pojistném plánu velmi konzervativní a opatrní. Předpokládáme to nejhorší, co by mohlo nastat: až desetiprocentní nezaměstnanost a nulový nárůst průměrné mzdy. I za těchto podmínek vše zvládneme pomocí rezerv a opatření na výdajové straně. Loni jsme moc šetřit nemohli, protože smlouvy se zdravotnickými zařízeními se uzavíraly dříve, než se projevily první příznaky krize. Platby zdravotnickým zařízením se loni zvýšily skoro o deset procent, letos už počítáme s nulovou variantou - náklady na péči by měly zůstat stejné jako v roce 2009. A protože nárůsty v některých oblastech budou, v jiných musíme šetřit víc - týká se to zejména laboratorního komplementu, který byl často přeplácen, a i počty vyšetření jsou zde zbytečně vysoké. Očekáváme také úspory v nákladech na léky, které loni rostly zejména u dražších léků nad 500 korun - zde se projeví opatření státu, tedy snížení úhrad a maximálních cen. U mimořádně nákladné péče, která se v uplynulých letech rozvíjela opravdu vysokým tempem, očekáváme zachování plateb na úrovni loňského roku. Část našich pojištěnců přešla k nově vzniklým pojišťovnám a tento úbytek je nutné zohlednit i v platbách, protože se dosud do paušálů hrazených zdravotnickým zařízením nepromítal. V tomto roce tudíž opět rozšiřujeme výkonovou oblast úhrad přímo vázanou na pojištěnce.

Neobáváte se, že v souvislosti se zastropováním nákladů na mimořádně nákladnou péči dojdou peníze třeba komplexním onkologickým centrům, protože počet nemocných rakovinou stále stoupá?
Peníze jim nedojdou, pokud centra nebudou dražší než loni. Nehledě na to, že by se měla snížit cena některých léků. Ale je tu samozřejmě letitý problém naší onkologie - nadužívání chemoterapie, která je mimořádně drahá. Přitom levnější radioterapie se používá v polovičním rozsahu oproti praxi v okolních státech, o čemž s onkology diskutujeme už dost let. Udělali jsme řadu kroků pro to, aby se radioterapie mohla rozvíjet: je hrazená výkonově, což znamená, že čím je víc práce, tím je víc peněz, jde o lukrativní výkony, které se vyplácí dělat, a přístrojů přibylo, protože jsme v posledních letech povolovali nová pracoviště. To vše s cílem, aby se radioterapie používala ve všech případech, kdy je účinnější než chemoterapie. Zde je stále rezerva a nastal čas zmíněný neblahý trend obrátit.

Zdravotně pojistný plán VZP počítá s využitím rezerv ve druhé polovině roku. Ale co se stane, až rezervy dojdou? Nehrozí pak zpožďování plateb zdravotnickým zařízením, případně omezování péče?
Za prvé si myslíme, že se druhé pololetí letošního roku bude vyvíjet lépe, než je náš velmi konzervativní odhad. A za druhé i v nejpesimističtější variantě stále budeme mít na konci roku technickou rezervu 3,5 miliardy korun, která slouží k vyrovnávání díry v cash flow způsobené tím, že pojistné nám přichází ve druhé polovině měsíce, zatímco platby zdravotnickým zařízením se realizují na jeho začátku. Pokud budeme mít technickou rezervu, zpožďování úhrad nehrozí. Vyrovnaného rozpočtu ovšem dosáhneme tím, že všechny finance, které máme k dispozici - rezervní i provozní fond (ten se jednak o půl procenta snížil dohodou všech pojišťoven, jednak ho budeme plnit jen v nezbytně nutné míře) i všechny investiční fondy - budeme využívat tak, abychom dodrželi termíny splatnosti. Do úhrad zdravotnickým zařízením půjdou zkrátka všechny peníze, které můžeme ušetřit na vlastním provozu i investicích.

V jednom rozhovoru jste řekl, že pokud tento rok neproběhne reforma zdravotnictví, dostane se zdravotnictví do vážných problémů.
Slovo reforma je asi příliš silné. Jde o to, že bychom se měli dohodnout, kam bude zdravotní systém směřovat. Vedle sebe tu existují dvě koncepce: jedna počítá spíše s centralizací výběru pojistného, možná jen jednou pojišťovnou, a větší účastí státu, druhá s rozvíjením skutečného pojistného systému méně závislého na daňových příjmech. O těchto důležitých věcech by měla proběhnout nějaká základní diskuze a poté musejí politici rozhodnout, kam se systém bude vyvíjet. Zda k jedné nebo menšímu počtu víceméně státních pojišťoven a jednomu inkasnímu místu veřejných rozpočtů, jak ho připravuje ministerstvo financí, nebo zda zavedeme skutečné zdravotní pojištění a vznikne prostor pro připojištění. Nejde o žádnou revoluci nebo zásadní reformu, je jen potřeba udat další směr. Stát také musí vyřešit své fiskální problémy, protože samozřejmě mají vliv na platby za státní pojištěnce.

VZP byla vždy trochu podezřívaná, že by ráda měla jeden úřad, jednu pojišťovnu, to znamená sama sebe. Jaký je ale váš skutečný názor?
Podle mne bychom měli směřovat k zavedení zdravotního pojištění a systému více pojišťoven. Nemám na mysli, že by se snad měly zprivatizovat, to skutečně ne, ale musejí se stát skutečnými pojišťovnami. Už dávno máme spočítané pojistné riziko celé populace, takže samozřejmě víme, kolik lidí ročně onemocní tou kterou nemocí a jaké náklady si léčba vyžádá. Máme představu, kolik stojí kupříkladu kvalitní zázemí pro pacienta v nemocnici či jiném lůžkovém zařízení. Jsme také schopní říci, kolik si taková péče vyžádá peněz. Díky tomu už je jednodušší diskutovat o tom, jaké služby mají být v základní pojistce a co má být ponecháno na připojištění, nebo o možnosti, že každá pojišťovna nabídne dva tři pojistné produkty a klient si vybere ten, který mu nejvíc vyhovuje. U nás se stále v tomto ohledu mluví jen o standardu a nadstandardu, pojistné produkty se ovšem nemusejí lišit rozsahem krytí, ale i jinými aspekty: třeba větší či menší volností při čerpání služeb. Zohledňovat mohou i vůli pojištěnce spolupracovat při prevenci - největší slabinou státního systému je fakt, že občan nemusí nic dělat. Je přesvědčen, že stát se má postarat o jeho zdraví, takže jen čeká, jak to dopadne. Je hloupost odvíjet výši pojistky třeba od skutečnosti, kolik kdo váží, ale lze ji vázat na to, zda se zapojuje do příslušných preventivních programů. Péče o takového klienta bude bezpochyby levnější než o toho, kdo takříkajíc užívá život plnými doušky, ale zase je ochoten si za to připlatit.

Současnost připomíná dobu po založení zaměstnaneckých pojišťoven. Pojišťovny si opět přetahují klienty ne vždy čistým způsobem, slibují „modré z nebe", ale reálný užitek z toho pojištěnci nemají. Co s tím?
To jsme opět u základního problému: současný systém není o skutečném pojištění. Pokud by byl, konkurovaly by si pojišťovny rozsahem nebo cenou pojistného krytí, které nabízejí. Často uvádím příklad povinného pojištění automobilů, které je také velmi silně regulováno včetně ceny a rozsahu pojistné ochrany, a přesto si zde pojišťovny konkurují různými doplňkovými službami, z nichž mají klienti prospěch. Navíc se projevuje naše tendence po jistotě - ačkoliv racionálně víme, že z 99,9 procent nezpůsobíme škodu vyšší než 25 miliónů, většina se pojistí na částku dvojnásobnou. A pokud to udělají tři milióny lidí, představuje to tři miliardy korun navíc. Ve zdravotnictví si pojišťovny také mohou konkurovat komfortem pro své klienty. Bohužel tu nyní existuje devět finančních úřadů, které si přetahují plátce daně různými cetkami, podbízením a falešnými sliby. Proto se je třeba rozhodnout, co vlastně chceme - buď nám stačí jeden berní úřad nebo vytvoříme opravdový systém pojištění. Je možné si představit i to, že jedna pojišťovna pojistí všechny na „velkou" medicínu a řada malých si bude konkurovat v ambulantní péči. Ale současný stav, kdy mnozí klienti jednou za rok přecházejí ke konkurenci jen proto, že získali nějakou finanční výhodu, škodí ve svém důsledku všem.

Jak chce nyní VZP víc zainteresovat pojištěnce do zájmu o své zdraví?
Náš zdravotní systém se vyznačuje poměrně značnou neefektivitu, protože se provádějí a účtují zbytečné či duplicitní výkony a vyšetření. Má tedy velmi významnou vnitřní rezervu. Náš program kvality péče Akord proto v první fázi motivuje praktické lékaře k tomu, aby se zapojili do moderního systému komunikace, který zefektivňuje poskytování zdravotní péče. Měli by vést elektronickou dokumentaci a komunikovat elektronicky s pojišťovnou, chystáme také projekt elektronického identifikátoru, kdy se pojištěnec při čerpání péče identifikuje čipovou kartou, čímž validuje provedené výkony, rádi bychom podpořili elektronickou preskripci, při níž odpadají falešné recepty a zbytečné vyzvedávaní léků. Samozřejmě s tím souvisí i IZIP a elektronická zdravotní knížka. Ve druhé fázi chceme tyto služby nabídnout i pojištěncům, kteří za odměnu získají služby navíc v oblasti prevence.

Dnes už asi nikdo nepochybuje o tom, že předcházení nářkům na vlastní zdraví je nad jiné užitečné. Zahrávat si s plíživými veličinami jako je zvýšený krevní tlak, neúměrné množství cholesterolu v krvi, náznaky diabetu, anebo nadměrné holdování adrenalinovým sportům stejně tak jako třeba podceňování podnikatelského a manažerského stresu, to bez potíží umíme všichni, když spoléháme na to, že nás nic zlého nemůže potkat... Aby však prevence byla účinná, potřebuje jistou souhru a jasná pravidla: vůli lidí něco pro vlastní zdraví udělat, zájem státu na tom, aby péče o člověka byla důstojná a efektivní, a chuť či odvahu dalších subjektů změnit to, co v systému zdravotní péče překáží, co je překonané. To vše je zatím otázka s několika různě velkými otazníky...

(red)